Život po porodu

V břiše těhotné ženy se ocitla dvojčátka. Jedno z nich bylo malý věřící, druhé malý skeptik.

Malý skeptik se táže: "Věříš vlastně v život po porodu?"

Jeho bratr odpovídá: "Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady tu je jenom proto, abychom rostli a připravili se na život po porodu, abychom byli dost silní na to, co nás čeká."

"To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vlastně takový život vůbec vypadat?"

"Ani já to nevím přesně. Ale určitě tam bude mnohem více světla než tady. A možná, že dokonce budeme běhat a jíst ústy."

"To je úplný nesmysl. Běhat - to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A mimoto je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je krátká už teď."

"Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jak jsme tady zvyklí."

"Vždyť se ještě nikdy nikdo zpoza porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu."

"Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat… ale v každém případě pak uvidíme maminku a ona se o nás postará."

"Máma?!? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?"

"Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, prostřednictvím ní. Bez ní vůbec nemůžeme existovat."

"To je mi pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl ještě ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat."

"Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá. Nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom!"

Převzato z časopisu YOU, (3/2002, str.30).

Další texty: