V naší diecézi prožíváme letos Rok rodiny, během kterého se setkáme na Diecézní pouti rodin 4. září ve Žďáru nad Sázavou. Byl bych vděčný, kdybychom právě v tomto roce vykročili na cestu, během které se pokusíme hledat a srdcem "uvidět", jak nejlépe pomoci rodinám v našich farnostech. Rád bych vás provázel a jako inspiraci pro "první krok" nabízím několik myšlenek k slavnosti Zvěstování Páně.
Slavnost Zvěstování Páně je vedena motivem lidského souhlasu s Božím plánem. Slovo stojí na počátku každého vztahu, zvláštním způsobem stojí na začátku manželství i na začátku vzniku rodiny. Slovo vytváří společenství. Slovo má velkou moc, pokud vyjadřuje nějakou skutečnost, která se stala, která se děje nebo která se má stát. Slovo je řešením naší potřeby prožívat svou identitu a přitom zůstávat ve spojení s druhými lidmi. Slovo je velkým darem a mocným nástrojem.
Hlavním tématem dnešní slavnosti je Bůh jako Slovo. Slovo zvěstování a Slovo přijetí. Obě tato Slova dávají vzniknout společenství Boha a člověka - vtěleného Boha s Pannou Marií. Maria se stala vzorem člověka, který Boží slovo přijímá a spolupracuje s ním.
Každé přijaté slovo působí změnu. Slovo umí budovat i bořit. Manželství a rodina se může díky němu stát místem plným pozitivních změn nebo velkých zklamání.
Ježíš říká, že království Boží je v nás.
Církev nám pomocí Božího slova pomáhá objevovat možnosti, které do nás i do
našich vztahů vložila Boží láska. Písmo svaté nás učí, která slova jsou zvláště
"společenství tvorná". Jsou to slova chvály, díků a žehnání. Svatý Pavel
doporučuje, abychom se navzájem povzbuzovali hymny a chvalozpěvy. Myslí tím
používání Božího slova jako prostředku sdílení i jako prostředku i oslavě Boha.
Rodinná modlitba specifickým způsobem otevírá dveře do vašeho srdce Bohu.
Chvály nás odvracejí od nás samých, od našich problémů a orientují nás k Bohu, který má moc je řešit pro naše dobro. Chválit můžeme ve skrytosti našeho srdce, chválou můžeme společně vyjadřovat obdiv k Boží lásce s manželem, manželkou i dětmi. Chvály nám usnadňují odevzdat se s důvěrou do náruče laskavého přítele, do milující náruče Boží.
Děkovat bychom měli stále, protože nás Bůh neskutečně obdaroval, i když nám to často nedochází. Někdy také nerozumíme významu všech nabídek. Děkovat Bohu ve všech situacích našeho života je věcí lásky, důvěry a odvahy. Děkování umožňuje podívat se na svůj život Božíma očima.
Žehnání je slovo, jímž přeji druhému dobro od Pána. Nemusí být spojeno s gestem žehnání, ale musí být spojeno s upřímnou touhou zprostředkovat bližnímu Boží pomoc a moc v konkrétní situaci. Žehnání v rodině je vyjádřením lásky, je posilou duše a často jediným prostředkem proti úzkosti. Žehnání pomáhá i vztahům mezi přáteli a spolupracovníky.
Nastavení srdce k chválám, díkům a žehnání předpokládá přijetí sebe i druhých, přijetí okolností našeho života i situací, do kterých jsme stavěni. Neschopnost chválit a děkovat svědčí o nedostatečném odpuštění, ale i "odpuštění". Odpouštění nepřipouští ani skryté či nevyslovené výčitky. O odpuštění a odpouštění je třeba denně usilovat.
Určitou volbu a oběť vyžaduje každé povolání. Vedle povolání k manželství stojí povolání ke kněžství a jsou to spojené nádoby. Tam, kde budeme my kněží více věrní Kristu, bude to velká pomoc pro vás v rodinách. A naopak. Tam, kde vy zůstáváte věrni Bohu ve všem, co je pro vás těžké, je to velká pomoc pro nás kněze. A znovu opakuji - v centru vytrvalosti v lásce je odpuštění. Ptal jsem se manželů, kteří spolu žijí již sedmdesátý rok, co je pro společný život nejdůležitější. Shodli se na tom, že nejdůležitější je odpustit si. To je takový hlavní stavební kámen, cesta k dalšímu začátku.
Rodina je uskutečnění lidské touhy po společenství, a touha vždy převyšuje naše možnosti. Toužíme vždy po něčem lepším. Po lepší rodině, po lepších vztazích, po lepším zaměstnání, po lepším zdraví. Záleží na nás, zda naše touha povede ke zklamání nebo bude povzbuzením k další cestě.
Modlím se za vás všechny, aby to bylo to druhé.
Váš biskup Vojtěch
Další texty:
Dne narození
