Moje cesty do přírody vedou často přes zříceninu obřanského hradu. Když jsem
jednou přicházel ke hradu, upadl jsem rovnou do bojové vřavy:
„Podívejme se, z této strany nikdo nebrání!“
„Do boje!“
„Braň se!“
„Do útoku!“
U vstupní brány stáli proti sobě tatínek se svým malým synkem. Tatínek šermoval
jen prutem, který ulomil z keře, rašícího z pobořené hradní zdi, ale chlapec
mával dřevěným mečem. Nedržel v ruce žádný výrobek zábavného průmyslu, ale pěkný
dřevěný meč jako za mých klukovských let. Hezkou chvíli jsem je pozoroval. Když
lítý boj skončil bez poražených a vítězů, neodolal jsem a řekl jsem tatínkovi:
„Moc se mi to líbilo. Měl byste dostat nějaké tatínkovské vyznamenání!“
Z knihy Jiřího Mikuláška Přichází král.
Další texty:
Dne narození
