Věrnost slibu

Starší anglický film "Zkáza Titanicu" má tuto scénu: Mohutný zaoceánský parník s více než 2000 cestujícími na palubě se potápí a není dostatek záchranných člunů. Kapitán rozhodl, že muži mají dát přednost ženám a dětem. Někteří muži však nemají odvahu pohlédnout smrti do tváře a snaží se dostat na čluny v přestrojení, námořníci jim v tom brání, všude je plno zoufalého křiku a pláče.

Uprostřed toho všeho stojí staří manželé. "Běž, zachraň se aspoň ty!", naléhá on. Ale ona se ho trochu udiveně zeptá: "Jak bych to mohla udělat? Vždycky, celá dlouhá léta jsme nesli všechno společně - dobré i zlé. A teď, když mě nejvíc potřebuješ, bych tě měla opustit? Ne, projdeme společně i branou smrti. Mám z toho strach, ale bude to krásné. Ani smrt nás nerozdělí!"

Jeden pan farář říkával snoubencům: "Dnes si dáváte slib, na kterém bude záviset nejen vaše štěstí, ale i štěstí vašich dětí a vnuků.
Vaše věrnost tomuto slibu může být požehnáním daleko do budoucnosti. Je to veliká odpovědnost."

Při jedné zlaté svatbě mi řekla jubilantka: "Já ten slib znám dodnes nazpaměť, protože si ho denně opakuji při zpytování svědomí. Protože když člověk něco slíbí, má to taky plnit. Tak si to pořád připomínám a prosím Pána Boha, aby mi pomáhal."

Z knihy Mons. Jiřího Mikuláška: Přichází král.

Další texty: