Vinař

Když jsem přišel na své nové působiště do Velkých Němčic na jižní Moravě, ukázal mi pan kostelník vinohrad na farní zahradě. A jak jsme se tak procházeli, k mému překvapení cestou odlamoval z keřů výhonky, které podle mého byly nejzelenější a nejbujnější. Napřed jsem si myslel, že se spletl nebo možná, že špatně vidí. Když to ale pokračovalo, nedalo mi to, a zeptal jsem se ho, proč to dělá. Odpověděl, že na těchto výhoncích není žádný hrozen a jen ubírají živiny druhým. Přiznám se, že teprve tam jsem trochu pochopil známé biblické podobenství.

Bůh na sebe bere podobu vinaře, který ošetřuje každý vinný kmen a čistí jej od všeho, co mu ubírá živiny a síly k tomu, aby nesl co nejvíc ovoce.

Proto Bůh i člověka zbavuje mnoha věcí, které jsou sice krásné, ale jsou jako ty výhonky, které odebírají sílu a překážejí nejdůležitější věci – bohatosti sklizně.

Potom jsem často prosil:

„Pane, ať se nebojíme a nebráníme,
když nám bereš všechno,
co je v našich očích krásné a důležité,
ale co nepřispívá k tomu,
abychom nesli hojnost dobrého ovoce.
Vím, že i za to ti jednou budeme děkovat.“

Příběh z knihy brněnského biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho Aby mohlo vyrůst něco krásnějšího.

Další texty: