Naše doba sní o svobodě. Snaží se vytvořit prostor svobody odstraňováním dělicí čáry mezi dobrem a zlem. Zlo ale člověka zotročuje, spoutává. Například postní doba není k tomu, abychom čtyřicet dní méně hřešili, ale abychom se z hříchů vyléčili. A k tomu je třeba užívat léků, které nám Bůh v církvi poskytuje. Je ale také třeba se vnitřně rozejít se svými milými hříchy, které nám umožňují vcelku nenáročný a pohodlný život. Pohodlný aspoň v tom, že od nás nevyžaduje nějaké větší duchovní úsilí.
Nemusíme čekat vždy právě jen na postní dobu. Vezměme dny, které jsou před námi, jako léčebnou kůru. Ne zrovna na zhubnutí těla, ale spíš proti otylosti duše. To je cesta k pravé svobodě.
Svobodný je jen ten, kdo dokáže dělat pro druhé i pro sebe skutečné dobro.
Z knihy Jiřího Mikuláška:Kde by se vzalo to dobro?
Další texty:
Dne narození
