Na podobenství vztahu dobrého pastýře k ovcím stáda ukazuje Ježíš, jaký je jeho vztah k nám: „Zná své ovce a volá je jménem“, ale také to, co očekává od nás: „Ovce slyší jeho hlas a jdou za ním“.
Ježíš vede své ovečky jistou cestou a stará se o to, aby jejich život měl smysl a plnost. Ovečky si nemusí dělat
starosti, kde se budou pást, ani kde číhají vlci. Na to za ně myslí pastýř, který je vede a bdí nad nimi.
Pocit jejich bezpečí nevzniká z jistoty velikosti stáda, ale z přítomnosti pastýře. Zbytečný strach a krize víry bývají důsledkem toho, že jsme příliš pohodlní, abychom napínali sluch svého srdce, a raději se chceme řídit pohybem stáda
kolem.
Ale Ježíšova ovečka nesmí propadnout stádovitosti, protože jedna ustrašená nebo neposlušná ovečka může i ostatní strhnout nesprávným směrem. Ježíšova ovečka nesleduje, co dělají druzí, ale co říká její pastýř.
V tom je naše jistota i služba ostatním lidem. Jen tak totiž budeme odolní proti materialismu naší doby, proti špatnému vlivu prostředí. Jen tak se náš život může zbavit šedi všednosti a budeme schopni obdarovávat druhé. Jít za
Ježíšem neznamená trpné přijímání a prožívání skutečnosti, ani sladké oddání se někomu, kdo všechno udělá, zařídí, postará se. Ježíš z nás chce vychovat křesťany, kteří mají svůj názor a dovedou aktivně utvářet život svůj i společnosti.
Dokud je ovce obklopena stádem, může se mylně cítit bezpečná tím, že ji chrání těla ostatních ovcí, za která se může schovat. Zůstane-li ale někde osamělá, stává se bezradnou a bezbrannou. Proto ani v křesťanském společenství není dobré hledat jistotu u lidí, ale u Ježíše v jejich středu. Jsou situace, kdy pomůže opravdu jen dobrý pastýř, který vezme svou ovečku na ramena a vynese ji z vnějšího nebezpečí, z neúspěchu, z nepochopení, z beznaděje. Proto je tak důležitý osobní vztah ke Kristu.
Jeden bohoslovec uspořádal malou anketu v kroužku studentů. Na otázku
„Jaký by měl být kněz?“ odpověděl jeden z dotázaných: „Jako otec s náručí stále otevřenou, neboť je jen málo míst, kde jsme přijati vždy a jako vlastní.“
Odpusťte nám, milé sestry a bratři, že pro vás my, kněží, nejsme vždy tím, čím bychom měli být: pokračovateli služby Krista - dobrého pastýře s lidskou plností vtěleného slova. Že v nás vždy nenacházíte milujícího, laskavého, trpělivého, pozorného a naslouchajícího otce.
Modlete se za nás a snažte se za naším nedokonalým působením vidět, slyšet a poslouchat ne nějakou
„církevní vrchnost“, ale samotného Krista. Jemu věřte, v něho doufejte, jeho milujte a jím se nechejte vést.
Text Mons. Jiřího Mikuláška.
Další texty:
Dne narození
