Boží vůle je pro nás to nejlepší. Proto je velmi důležité, pokud toužíme po plnosti, dokonalosti, abychom přijali Boží plán pro svůj život. Znamená to ochotu vzdát se svých vlastních plánů, které jsou poznamenané naší lidskou omezeností a mít odvahu v důvěře vůči Bohu překročit sebe sama, nechat ze sebe udělat někoho úplně nového, neopakovatelného v tomto světě. Dát Bohu své ano znamená, že dovolím Bohu pracovat na mně a budu spolupracovat, moje osoba nebude jen mým vlastním dílem, ale i Božím, pod jeho odborným vedením a v jeho moci. Podle Ef 2, 10 "Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil."
Zkusme si dát odpověď na otázku "Proč žiji? Proč dělám to, co dělám? Co určuje jednání, proč se rozhoduji právě takto?" Nemohu žít "ze dne na den", bez hlubšího cíle, jen ve stereotypu a okolností, program dne je seznamem nezbytných věcí.
Ale musím hledat, co Bůh chce. Bůh nikdy násilím neporuší naši svobodu, ani nás nebude nutit konat svou vůli. Je ochoten raději riskovat ztroskotání svých věčných plánů, než použít hrubou sílu na jejich uskutečnění. Raději bude volit obchůzky anebo upravovat plán podle momentální situace, případně ho úplně změní (takže už nebude tak ideální jako předtím). Možná by mnozí z nás dokázali dlouho vyprávět o obchůzkách, kterými Boha ve svém životě nutili jít. Možná také právě proto vypadá církev tak, jak vypadá.
Jak poznat Boží vůli? Kdo chce plnit Boží vůli, pozná ji. I když je to někdy proces, plný omylů. Odpověď na otázku, co po nás Bůh chce v konkrétní situaci, často nenajdeme v žádné knize a musíme to od Pána zjistit přímo.
Prvním krokem tedy je ochota dělat to, co od nás Bůh chce. Ještě než se budeme Pána ptát na jeho vůli, musíme být ochotni přijmout všechny alternativy. Bez toho nám Bůh nic neřekne, protože by tak činil nátlak na naší svobodu. Svou svobodu mu musíme nabídnout, sám si ji nevezme. Když se tedy Pána budu ptát, zda si mám vzít slečnu XY, nezjistím nic, budu-li chtít jen potvrdit mou touhu, a nebudu-li připraven slyšet i zápornou odpověď. "Když budu Bohu zcela důvěřovat, tehdy mě Pán začne vést ...
Druhým krokem je ptát se, zajímat se o Boží vůli. Je důležité se ráno a mnohokrát během dne zastavit a ptát se: Pane, co ode mě právě teď chceš? Ptát se, co by dělal Kristus. Rovněž v případě zásadních rozhodnutí s dlouhodobým významem, např. rozhodujeme-li se pro svůj životní stav, je nutné ptát se, modlit se a čekat, dokud se nám nedostane odpovědi.
Potom se snažit se co nejlépe rozumět sobě a svému životu.(používat rozum, jaké mám vlohy, schopnosti... po čem vlastně toužím...
Jestliže chceme konat Pánovu vůli a ptáme se na ni, pak události a situace, v nichž se ocitáme, přestávají být náhodnými a stávají se Boží řečí k nám. Bůh nám dá schopnost rozeznat ve všem, co se s námi děje, jeho řeč. Neuvěřitelné "shody okolností", něčí výrok (či přeřeknutí) nám mnohdy dají přesnou odpověď na to, na co jsme se v modlitbě ptali.
Bůh k nám však mluví především uvnitř, v srdci. Spolehnout se na svou vnímavost a spoléhat na radost a důvěru. Boží zvěst je radostná, nikoli hrozící. Jestliže řekneme Bohu, aby s námi dělal, co chce, a přitom se bojíme, že nám vezme to, čeho si nejvíce ceníme, pak jsme nepochopili Boží vztah k lidem! "Ne úzkost a strach, ale pokoj, radost a spočinutí jsou rozlišovacími znaky Boží vůle." Jestliže jsme se Pána ptám na jeho názor, pak je pokoj, radost, a pocit jistoty v srdci bezpečným znamením, že jsme se rozhodli správně (tento stav ale netrvá navždy, je úplně normální, když po nějaké době opět zápasíme s pochybnostmi. Nedostaví-li se po dlouhé době radost a důvěra, nejde o vůli Boží a něco musíme změnit.
Také spěch a netrpělivost je spíše znamením ducha zla. Tím nejtěžším bývá pro člověka čekání. Moc bychom si přáli, aby nám Bůh hned ukázal, jak velké věci máme vykonat. Jeho vůle však často zní: Čekej. Buď věrný v tom, co děláš, a ve správnou chvíli se dozvíš, co bude potřeba. Člověk je pokoušen k netrpělivosti, rád by Boha přiměl k rychlejší odpovědi, popřípadě by chtěl vše urychlit vlastními silami. To je ovšem poměrně jistá cesta k zmaření Božích plánů.
Jestliže je touha po Bohu pravá, roste prodlením. Jestliže prodlením
ochabuje, nebylo to volání Boží. "Vytrvalost ..."Kdo vytrvá až do konce, bude
spasen."
Uskutečňovat, co poznáme z evangelia, i když je to nepatrné - to ale dělat cele.
Odevzdání se Ježíši ve všedním dnu je znamením odevzdání života. Nechtít udělat
hned vše - to, co přesahuje naše síly. To neznamená lenost: Bůh nás nepřetěžuje,
ale vyzývá a táhne vzhůru.
Jsme-li věrní v malých věcech, Bůh nám svěří více. Nejsme-li věrní v malém, jsme-li nedůslední v maličkostech, pak je naše snění o hrdinských a velkých činech jen útěkem ze skutečnosti. Např. pro studenta je základní cestou k plnění B.vůle právě poctivé studium. Stejně tak láska k těm, s nimiž žijeme, je to zásadní. Láska např. k neobráceným Japoncům je zcela jistě až za povinností milovat své nejbližší. Boží vůli plníme jistě i tím, že poctivě sloužíme ve své farnosti, místo abychom ustavičně snili o tom, jaké by to ve farnosti mohlo být a co by měli dělat druzí.
Plnit to, co nám Pán ukázal. Svou vůli odhaluje většinou po jednotlivých krocích. Nový krok nám neukáže, dokud neučiníme ten předchozí.
Neklamným potvrzením Pánova názoru je i to, když po modlitbě dospěje více lidí k shodnému řešení. Ideální je poradit se s někým, komu důvěřuji (duchovní vedení).
Text R.D. Mgr. Jaroslava Čupra
s použitím pramenů
Další texty:
Dne narození
