Byl jednou jeden velký otočný most, který se klenul přes velikou řeku. Většinu dne byl otočený tak, že spočíval podél břehů řeky a dovoloval lodím proplouvat volně po obou jeho stranách. Ale v určité denní době přijížděl k řece vlak, a potom se most otočil napříč přes řeku, aby vlak mohl přejet.
V malé budce na břehu řeky seděl operátor, který ovládal natáčení mostu a jeho zajištění západkami, když měl projíždět vlak. Jednoho večera čekal na poslední vlak, hleděl do dálky snášejícím se soumrakem, až zahlédl světla loko-motivy. Vykročil k ovládání a čekal, až vlak bude v předepsané vzdálenosti, kdy měl mostem otočit. Otočil mostem do příčné pozice, ale ke své hrůze shledal, že jištění nefunguje. Jestliže však most nebude ve své poloze západkami zajištěn, znamená to, že až na něj vjede vlak, zhoupne se sem a tam na obou koncích a tím způsobí vykolejení vlaku a jeho pád do řeky.
A byl to osobní vlak, plný cestujících!
Nechal tedy most nastavený napříč a utíkal po něm na druhou stranu řeky, kde byla páka, jíž mohl západky ovládat ručně. Už slyšel dunění vlaku, a tak se pověsil na páku celou svou vahou, aby most zajistil. Na síle tohoto muže záviselo mnoho životů.
Náhle však zaslechl ze strany od řídící budky hlas, při němž mu tuhla krev v žilách:"Tatínku, kde jsi?" Jeho čtyřletý synek přecházel most a hledal ho. Nejdřív chtěl na synka zakřičet: "Uteč, uteč!" Ale vlak byl příliš blízko. Ty slabé nožky by nikdy most včas nepřeběhly. Muž už málem pouštěl páku, aby vyběhl, popadl syna a odnesl ho do bezpečí, ale uvědomil si, že už by se nestačil vrátit zpátky k páce. Bud' zahynou lidé ve vlaku, nebo jeho syn.
Rozhodl se v okamžiku. Vlak prosvištěl svou cestou a nikdo v něm si nebyl vědom slabého, rozdrceného tělíčka, které se nemilosrdně zřítilo do řeky pod nárazem vlaku. A už vůbec nevěděli o nešťastném vzlykajícím muži, který stále ještě visel na jistící páce, dlouho potom, co vlak zmizel v dálce.
Neviděli jej kráčet domů, pomalu, jako nikdy předtím, aby své ženě řekl, jak obětoval svého vlastního syna...
Jestli si teď dokážeš představit pocity, které plnily srdce tohoto muže, můžeš začít chápat pocity našeho nebeského Otce, když obětoval svého Syna, aby přemostil propast mezi námi a věčným životem. Můžeš se divit, že se země třásla a nebe se zatmělo, když jeho Syn umíral?... A jak mu asi je, když chvátáme životem, aniž bychom věnovali i jen myšlenku tomu, co pro nás bylo vykonáno skrze Ježíše Krista? Kdy naposled jsi mu poděkoval za obětování Jeho Syna?...
(ze skript Transmitter, překlad -kl-)
Další texty:
Dne narození
