Píši Ti teprve po určitém váhání, protože se obávám, že mohu své okolí snadno uvést v omyl. Patrně dostáváš každý rok v čase Svatého týdne celý koš zlých dopisů. Ani evangelia se s Tebou zrovna nemazlí. Jan Tě nazývá zlodějem a Ježíš dokonce říká, že by bylo pro Tebe lépe, kdyby ses vůbec nenarodil. Píši Ti dnes jednoduše proto, že jsem Tvou záhadu nedokázal rozluštit. A mimo to se trvale přistihuji, že Kristu kladu stejnou otázku, jako apoštolové, po té, co on, aniž by jmenoval, oznámil, že jeden z nich ho zradí: „Jsem to snad já, Pane?“
Kdo vlastně jsi, Jidáši? Ty, který jsi jako ostatní apoštolé všechno opustil, abys následoval Ježíše? Myslíš snad, že by Tě Ježíš vyvolil a jako vyslance radostné zvěsti nechával u sebe, kdyby Tě považoval za nepolepšitelného zlosyna? Kdybys byl tak chtivý peněz, jak bys mohl vydržet tři roky v tak chudobné společnosti se svým Mistrem, který neměl kam by hlavu složil? Jak by mohl Ježíš při Poslední večeři dokázat umývat Ti nohy svýma rukama, které za několik hodin kvůli Tvé nevěrnosti mají být probodnuty hřeby? Proč jsi ho tak uboze zradil? Nepotřeboval jsi přece prodávat přítele za hrst mincí, mohl sis je nadále obstarávat ze společné pokladny Dvanácti. Řekni mi, dostal ses snad neodvratně do soukolí mechanismu spásy, když jsi uslyšel: „Co chceš udělat, udělej rychle!“?. Řekni mi, Jidáši, jsi opravdu ztracený?
Celý problém zla, předurčení a svobody soudu a spásy je Tvým životem a Tvou smrtí do největší hloubky zjitřen. Nestal ses obětí své osamělosti? Tys neměl šanci jako Petr, který po svém trojím zapření zachytil Ježíšův pohled, aby se mohl hořce vyplakat. Nezaslechl jsi hlas kohouta a nikdo Ti nepomohl k pláči. Byl jsi sám a „byla noc“(Jn 13,30), a navíc „vstoupil do tebe satan“(Jn 13,27) a Tys nedokázal tomuto strašnému průvodci uniknout. Potřeboval jsi mnohem méně času vzepřít se satanovi než se odvrátit od Ježíše. Zlo bylo pro Tebe mnohem rychleji nesnesitelné než dobro. Proč jen jsi, ubohý Jidáši, ve své mrazivé samotě nenechal zaznít poslední slovo, kterým se na Tebe Ježíš obrátil, to důvěryplné slovo prvního dne, to srdceryvné slovo, to slovo, které by mohlo rozptýlit temnotu tvého zoufalství: „Můj příteli“ (Mt 26,50). Slyšíš ještě to slovo: „Můj příteli“?
Chtěl ses odtrhnout od svého vlastního života a oběsil ses na stromě. Nevěděl jsi, že tím, že padneš do Božích rukou, staneš se kořistí jeho nekonečné lásky? Neboť tentýž, který prohlásil: Neztratil jsem nikoho z těch, které jsi mi svěřil, „kromě syna záhuby“, svolával přece z výšky kříže odpuštění svého Otce na všechny lidi. Touto poslední modlitbou uzavřel Ježíš proces každého zločince(provinilce) a odňal tuto záležitost naší lidské spravedlnosti. Od té doby platí pouze Boží milosrdenství. Církev sice předává nezkráceně článek víry o pekle, ale nikdy nepřipustila, aby byl někdo prohlášen za zavrženého. Proto také nevím, Jidáši, kde Tě můj dopis zastihne, proto ho posílám poste restante.
Roger kardinál Etchegaray (přeložil Jiří Mikulášek)
Další texty:
Dne narození
