Nedávno mne zaujal nápis, který nechala Matka Tereza napsat na hospic pro nemocné AIDS v New Yorku:
Život je krásný, obdivuj ho!
Život je dobrý, vychutnávej ho!
Život je sen, uskutečni ho!
Život je pozvání, přijmi je!
Život je povinnost, vyplň ji!
Život je hra, hraj ji!
Život je vzácný, zacházej s ním pečlivě!
Život je bohatství, opatruj je!
Život je hádanka, vyřeš ji!
Život je píseň, zpívej ji!
Život je boj, pusť se do něj!
Život je dobrodružství, odvaž se ho!
Život je štěstí, uchovej si je!
Život je drahocenný, neznič si jej!
Život je život vybojuj si ho!
ŽIVOT JE SEN, USKUTEČNI HO
Kdo z nás nesnil na prahu života, že vykobá něco velkého? Zdálo se nám možná, že
můžeme být vším. Ale život nám to zkorigoval. Nemusí to však znamenat neúspěch,
pokud můžeme doufat, že jsme z těch mnoha možností objevili záměr, jaký má s
námi Bůh. Proto bychom touhu po něčem velkém neměli ztratit. Pěkně o tom píše
Jan Čep:
"Dětství je pro mnoho, ba snad pro většinu lidí, něčím víc, než pouhým začátkem
fysického života, ba mnohem víc, než začátkem osobního vědomí, souvislé paměti.
Je to místo v čase - a zároveň často určité místo na zemi, které nosím ustavičně
s sebou, které je jaksi jádrem a zdrojem mé bytosti. Vím, že bylo přítomno ve
všech okamžicích mého života, že jsem v jistém smyslu ustavičně oním chlapcem,
který se díval na oblohu skrze větve rodné zahrady, chodil po pěšinách mezi
vysokým obilím v květu, slyšel zvonit poledne a klekání z věže farního kostela,
kterému se vzdouvalo srdce radostí bez příčiny, ale také se občas svíralo pocity
opačnými, o kterých tenkrát ještě nevěděl, že se jim říká úzkost...
Setkáváme se s chlapcem, kterým jsme byli kdysi, v ústředním místě a v každém
okamžiku svého vědomí, srovnáváme s ním své naděje a své porážky.
Byl by se chtěl stát tím, čím jsme se stali - nebo jsme ho v něčem zklamali?
Můžeme se mu podívat přímo do očí? Budeme s ním jednou moci vejít "do domu
otcovského", jehož náš pozemský domov byl jenom slibem a obrazem?"
ŽIVOT JE POVINNOST, VYPLŇ JI!
Lidské společenství se udržuje na zemi účastí na společném dobru, které
vytvářely nespočetné generace před námi. S vděčností myslíme na jejich námahy,
oběti a odříkání, na jejich věrnost v lásce, obdivujeme duchovní a kulturní
bohatství, které nám zanechaly.
Jak se zachováme my?
Neochudíme příští generace o to, co jsme nedokázali přijmout a zachovat, udržet
živé? Je povinností lásky přispět k tomuto společnému dobru.
Jeden člověk viděl starého muže sázet strom. "To jsi tak pošetilý, že si myslíš,
že ještě dočkáš plody?" smál se mu. Starý muž odpověděl: "Když jsem přišel na
svět, pil jsem vodu ze studny, kterou jsem nevykopal, jedl jsem ovoce ze stromu,
který jsem nesázel. Užívám něčeho, na čem jsem nepracoval. Nechci být dlužníkem
těch, kdo přijdou po mě. My lidé můžeme přežívat jen tak, že si přes hranice
času podáváme ruce.
ŽIVOT JE HRA, HREJ JI!
Je to hra lásky. Přijmi svou roli, kterou ti určil Velký režisér a snaž se ji
zahrát tak, jak postupně objevuješ, že ji Bůh pro tebe napsal. Ne jako otrok
podrobený slepému osudu, ale s vědomím, že Bůh ti ponechal prostor lidské
svobody, abys mohl svou roli zahrát s vynalézavostí lásky a jedinečností své
osoby. Pro Boha není žádný člověk bezvýznamnou loutkou na jevišti světa, ale
jedinečnou bytostí, které svěřil určité poslání, odpovídající záměrům jeho lásky
s ostatními lidmi. Život tedy není divadlo jednoho herce. Je to velkolepé
divadlo, v němž jsou propojeny příběhy mnoha lidí. Říkává se, že nejsou malé a
velké role, ale jen malí a velcí herci. Ve hře života to určitě platí.
ŽIVOT JE VZÁCNÝ, ZACHÁZEJ S NÍM PEČLIVĚ
Život je vzácný, protože ho žijeme jen jednou. Kdo se ukolébává ničím
neopodstatněnou nadějí na reinkarnaci, odsouvá jen naléhavost žít svůj život
kvalitně někam do neurčité budoucnosti. Odklad je nebezpečný, protože čas se
kvůli našemu váhání nezastaví.
A život se nedá ani vrátit nazpět jako magnetofonový pásek a pustit znovu.
ŽIVOT JE BOHATSTVÍ, OPATRUJ JE!
Vyjdeme-li z biblických osmdesáti let, představuje náš život 29.220 dnů, 701.280
hodin, 42 milionů 76 tisíc 800 minut a 2 miliardy 524 milionů 608 tisíc vteřin -
přibližně tolik je úderů lidského srdce.
Čím je tento náš čas vyplněn? Autor 90. žalmu prosí: " Nauč nás, Hospodine,
počítat naše dny, abychom dospěli k moudrosti srdce." Počítat dny znamená
přijímat každý den z ruky Boží jako dar a jako šanci, aby ve všem časném a
pomíjejícím, co děláme, dozrávalo něco věčného. Je pošetilostí převádět čas
svého života na peníze, požitky nebo slávu. Moudrý je ten, kdo proměňuje čas v
lásku, která hledá dobro pro druhé. Pravá moudrost ví se svatou Terezií z
Avilly, že:" Život trvá jen čtvrt hodiny, po něm následuje věčnost - věčnost v
té lásce, která se zrodila zde na zemi."
ŽIVOT JE HÁDANKA, VYŘEŠ JI!
Jan Čep v povídce Zápisník Jiljího Klena píše: "Představte si, že žijete v oné
pohádce, kde je v určitou hodinu vše připraveno na stůl, ustlána postel, dvířka
do zahrady otevřená, ale nikdy není vidět toho, kdo je tam pánem. Věřte, že celý
náš život je tímto tajemným očekáváním a že to, čemu říkáme smrt je otevřením
oněch skrytých dveří, kterými se na nás vyhrne příval světla.
Představte si konec hry na slepou bábu - najednou nám spadne šátek z očí a my
řekneme: Ach, takhle to tedy bylo! A já jsem běžel docela opačným směrem!"
ŽIVOT JE PÍSEŇ, ZAZPÍVEJ JI!
Vstoupíme-li do koncertní síně, slyšíme nejprve zvuky neladné a nelibé, neboť
hudebníci teprve ladí své nástroje a přehrávají každý svůj part - každý po svém
a každý pro sebe. Ale nemrzíme se nad tím, neboť víme, že to vše přestane,
jakmile dirigent zvedne taktovku. Tak by i křesťan měl chápat nelad a nesklad
světa a života: ladění, příprava, chvilka.
Dominik Pecka
ŽIVOT JE BOJ, PUSŤ SE DO NĚJ!
Pane, nenalezne-li mne smrt jako vítěze, ať mne najde aspoň jako bojujícího!
(Sv. Augustin)
ŽIVOT JE DOBRODRUŽSTVÍ, ODVAŽ SE HO!
Papež úsměvu Jan Pavel I. Řekl při jedné promluvě: V mládí jsem se vždycky
nechal unášet dobrodružnými cestami, jak je popisoval Jules Verne. Ale cesty
lásky k Bohu jsou mnohem dobrodružnější.
ŽIVOT JE ŠTĚSTÍ, UCHOVEJ SI JE!
Nedá se žít jenom z ledniček, politiky, účtování a křížovek.
(Antoine de Saint-Exupéry).
ŽIVOT JE DRAHOCENNÝ, NEZNIČ SI JEJ!
Je nebezpečné brát jakoukoliv část svého života jako něco prozatímního, co se
jakž-takž přebude nebo přeskočí. Čas, který necháváme přes sebe plynout, aniž s
ním spolupracujeme, v nás nechává lysá místa,
která se už nikdy nepokryjí vegetací. (Jan Čep)
ŽIVOT JE ŽIVOT, VYBOJUJ SI HO!
Život není to, co chceme, ale to, co máme!
Z knihy Mons. Jiřího Mikuláška: Přichází král.
Další texty:
Dne narození
