Ježíš Kristus je král.
Co si vybavíte, když slyšíte slovo král? Pohádkového krále, karetního, filmového, krále komiků, krále diskoték a možná ještě spoustu jiných. Být králem znamená mít světskou moc, území, armádu, žezlo... Taky svobodu, protože král není závislý na libovůli někoho jiného.
Nějaká taková byla i představa Piláta, před kterým Pán Ježíš prohlásil, že je skutečným králem. Pro Piláta bylo ovšem nepochopitelné, jak toto někdo může tvrdit a nemít žádnou z těchto zdánlivě nezbytných královských rekvizit. Jenže právě tyto rekvizity jsou znaky králů a vládců, jejichž panování je limitováno několika roky či desetiletími, zatímco to Kristovo trvá věčně. Je to království, za kterým stojí Bůh. Království pravdy a života, svatosti a milosti, spravedlnosti, lásky a míru.
Ježíš je Král králů, Pán pánů, všemohoucí, vševládný, ale zcela jinak, než bychom čekali, jinak než triumfem. Stal se králem svou poslušností vůči tomu, co chtěl jeho Otec, a pokorou, se kterou přijal záměr vykoupení. I my jsme vyzýváni, abychom ho následovali, abychom se kvůli němu nebáli ponížení, abychom se nebáli zřeknout sami sebe, svých plánů, představ, svých věcí.
Ježíš říká: „Moje království není z tohoto světa. Není vydobyto nějakým vítězným povstáním, ale je darováno. Darováno právě skrze poslušnost.“
Často jsme svazováni tím, co chceme sami, bez Krista. Jsme svazováni ve svém smýšlení a jednání, svým životem, v němž toužíme po svobodě, která ale záleží jen na nás samotných. „To je můj problém...! Je to moje věc!“ říkáme. Co na to Kristus? „Vzdej se všeho. I sebe, i své svobody. A až to uděláš, potom teprve budeš svobodě blízko. Bude ti darovaná.“ Zní to zvláštně, viďte? Ale on hojností a dary nadmíru zahrnuje právě ty, kteří za ním přicházejí, když všechno opustili.
Ježíš Kristus je skutečný král. Král Vesmíru a světa, ale i tvého života. Je jím natolik, nakolik ho za krále uznáš. Chce být vědomým Králem tvého probuzení a vstávání, Králem ranní modlitby i snídaně, pobytu ve škole i přestávek, Králem tvého studia i přípravy na povolání, Králem Tvého smýšlení, mlčením, mluvení i uvažování o tom, jakým způsobem chceš v životě pomáhat druhým, Králem všech tvých vztahů, tvých dopisů, tvých her, tvých zájmů, tvého usínání....
Při posledním soudu se ukáže, že svět se proměňoval k lepšímu pouze činy lásky a ničím jiným. Na konci života zjistíme, že cenu má jen to, co jsme vykonali z lásky ve službě Krista Krále. Tento svátek by nám měl být posilou k přijímání práce pro Boží království.
Je jím skutečně i pro tebe? Modlím se za to, aby byl a aby ses mohl spolu s ním stát požehnáním pro druhé.
Text brněnského biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho.
Další texty:
Dne narození