František Xaver Halas, syn českého básníka Františka Halase, se narodil 18. října 1937 v Praze.
Vystudoval obor historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1970 získal tamtéž doktorát z filozofie. V letech 1967–1990 působil v kabinetu pro dějiny Filozofické fakulty UJEP, dnes Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1990–1999 působil jako velvyslanec Československa, později České republiky, při Svatém stolic a při Svrchovaném maltézském řádu a při republice San Marino.
V roce 1993 získal vědeckou hodnost kandidát historických věd, i když veškeré náležitosti pro ni splnil již v roce 1977. Od roku 1999 přednášel na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, na katedře církevních dějin a dějin církevního umění. V roce 2000 byl na této fakultě jmenován docentem teologie v rámci sloučení oborů církevní dějiny a teologie. V roce 2006 se stal profesorem církevních dějin a od roku 2010 byl emeritním profesorem.
Ve svých pracích se zaměřuje především na církevní dějiny, zejména české a novodobé, a dějiny diplomacie a mezinárodních vztahů. Je autorem knihy Fenomén Vatikán, která představuje nejucelenější českou monografii zabývající s podrobně Vatikánem a papežským úřadem. V minulosti působil jako ředitel Diecézního teologického institutu královéhradecké diecéze.
Společně se svojí manželkou Dagmar vedl 30 let trvající překladatelské práce patnáctičlenného týmu biblistů a redaktorů Jeruzalémské bible.
