Modleme se, abychom v Ukrajině nepřehlédli Ježíšovo zmučené Tělo a naše pomoc aby neochabovala.
„Je nutné plakat na hrobech,“ prohlásil papež František na své cestě z Malty do Říma, když se jej ptali na desítky mrtvol pohozených na ulici ve městě Buča, některé se svázanýma rukama, jako by byly „popraveny“. Pohřbívat mrtvé je jedním ze skutků křesťanského milosrdenství. Jak se však člověk vůbec může ještě dívat na tolik utrpení, které (slovy papeže) je plodem „kruté a nesmyslné války, která jako každá válka znamená porážku pro všechny, pro nás všechny“ a trvá již více než měsíc? Všichni se shodnou na tom, že je třeba válku zavrhnout jako místo smrti, kde otcové a matky pohřbívají své děti, kde muži zabíjejí své lidské bratry, navíc spřízněné rodem, společnými dějinami, vírou i obřadem. Zdá se, že mocní vidět jaksi nemusí a nechtějí, protože umírají především ti chudí, ti nejchudší a nejkřehčí. Nástroje Kristova utrpení již nejsou „louč, lucerna, meč, sloup bičování, Veroničina rouška, žezlo z rákosu, důtky, hřeby, trnová koruna, kopí“ – v modlitbě ze 16. března papež František vykreslil ikonu zmučeného Kristova těla na Ukrajině.
Více ZDE
