Slovo otce biskupa Pavla Konzbula: Popelec a poleno
Slovo brněnského pomocného biskupa Pavla Konzbula k Popeleční středě.
Popel v sobě nese jistou dvojznačnost. Jazykovědci uvádějí dva možné způsoby vzniku tohoto slovanské výrazu. První vychází z indoevropského slova pel, což znamená hořet. Z toho máme i pěkné české slovo poleno. Druhá možnost souvisí s latinským výrazem pollen, což je označení pro prach či pyl. Podobně i popelec, kterým jsou označování věřící na Popeleční středu, má v sobě polaritu. Na jednu stranu při jeho udělování lze použít výraz: „Obrať se a věř evangeliu.“ nebo věty: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš.“ To první souvisí s naším zahořením pro víru, to druhé s prachem a zmarem.
Papež Řehoř Veliký ve spise Regula pastoralis tvrdí, že protiklady dělají život krásným. I Popeleční středa, která stojí na počátku doby postní, nás zve k tomu, abychom v sobě spojovali protiklady, a tak objevili krásu víry. Na jednu stranu má být naše víra pokorná, aby dovolila Bohu jednat. To dosvědčuje i sv. František Saleský, který se s oblibou modlil: „Jsem jen poleno, hoď ho, Bože. do ohně!“ Na stranu druhou takové poleno oheň udržuje a rozněcuje, popel pak není symbolem zmaru, ale naděje. Pěkně to vystihl J. R. R. Tolkien autor knihý Pán prstenů slovy: „Z popela oheň znovu vzplane, ze stínů světlo vzejde náhle, až zkují ostří polámané, nekorunovaný zase bude králem.“
