Před sto lety, 24. června 1920, se Marii a Antonínu Bulovým v Lukově u Moravských Budějovic narodil syn Jan. Před pěti lety, 19. prosince 2015, byly při zvláštním obřadu v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla slavnostně zapečetěny přepravní schránky s dokumenty obsahujícími materiály o mučednické smrti kněží Jana Buly a Václava Drboly. Tím skončila několik let trvající diecézní fáze kanonizačního řízení k jejich blahořečení, při které byly prostudovány a zdokumentovány všechny dostupné prameny a vyslechnuto mnoho svědků.
Zamyšlení brněnského diecézního biskupa Vojtěcha Cikrleho při příležitosti 100. výročí narození P. Jana Buly:
„Ukázalo se, že případ „Babice“ měl dvojí cíl. Jednak vyvolat strach, jednak diskreditovat církev jako morální autoritu. Hlavním úkolem však bylo získání a upevnění totalitní moci. Obřad v katedrále před pěti lety, kterým se ukončovala diecézní fáze procesu blahořečení obou kněží, ve mně vyvolal i množství osobních vzpomínek. Tzv. babický případ vzbudil mou větší pozornost v době, kdy jsem byl na společné dovolené se synem jednoho z vězněných účastníků babických událostí. Toužili jsme poznat, jak se vše ve skutečnosti odehrálo a kdo za tím vším skutečně stál. Později jako kněz a biskup jsem získával hlubší vhled prostřednictvím osobních svědectví kněží, především Mons. Jana Podveského a Mons. Josefa Valeriána, a díky dokumentům zveřejňovaných Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Po zahájení kanonizačního řízení v naší diecézi také studiem příslušných spisů. Případ je ovšem mnohem širší. Ze sto sedmi lidí odsouzených v této kauze bylo jedenáct popraveno, zbývající se „rozdělili“ o téměř čtrnáct set roků těžkého vězení. Dva kněžští kandidáti blahořečení tedy symbolicky zastupují mnoho dalších nevinných a krutě postižených lidí, jejich dětí a dokonce vnoučat.
Poselství babických událostí vnímám jako výstrahu před našimi laxními postoji vůči zlu už v jeho začátcích. Je varováním před ideologiemi dneška, které vystupují v převleku za dobrodince lidstva.
Jan Bula i Václav Drbola se jako mladí lidé rozhodli pro něco, co považovali v životě za nejlepší, a zůstali svému rozhodnutí věrní i v těžkých chvílích triumfujícího zla. Vstoupili do života druhých svou ochotou jim sloužit a Bůh byl s nimi. Jejich odvaha a věrnost Božímu pozvání zůstávají i po desítkách let velkým svědectvím lásky i pro každého z nás.“
