Milí přátelé,
tento rok si v naší diecézi zvlášť připomínáme tři světce, jejichž životy jsou s ní spojeny.
Dvacátého druhého března roku 1609 v tehdejším kapitulním chrámu na Petrově, dnešní katedrále sv. Petra a Pavla, přijal z rukou olomouckého pomocného biskupa Jana Křtitele Civalliho kněžské svěcení Jan Sarkander, dnes světec – kněz a mučedník. Narodil se roku 1576 v polském Skočově a prakticky celý svůj život prožil na Mo¬ravě. Po kněžském svěcení působil na několika místech jako farář, naposled v Holešově. Za stavovského povstání byl obviněn z velezrady a v Olomouci ho vyslýchali a mučili, aby vyzradil zpovědní tajemství. Právě před čtyřmi sty lety, 17. března roku 1620, zemřel – popálený a s vykloubenými rameny. Stal se patronem kněží, zpovědního tajemství, vytrvalosti v útrapách a odpuštění nepřátelům. Před pětadvaceti lety byl Jan Sarkander prohlášen za svatého. Spolu s ním byla 21. května 1995 v Olomouci prohlášena za svatou také rodačka z brněnské diecéze, paní Zdislava z Křižanova, od jejíhož narození letos uplyne osm set let.
Zdislava byla úžasnou ženou. V duchovní oblasti vyvěrala její krása z napojení na Boha. Právě z něho čerpala prostřednictvím modlitby a svátostí všechno potřebné k tomu, co na ní i dnes obdivujeme. Jako železo ponořené do ohně přebírá jeho vlastnosti, začíná svítit, hřát a navíc se stává tvárné, tak se do Boha ponořená Zdislava stávala milující dívkou, manželkou, matkou i lékařkou nemocných a chudých, kteří s důvěrou vyhledávali její pomoc a byli zázračně uzdravováni tělesně i duchovně. Tato žena mohla sloužit svými schopnostmi jen proto, že je předtím nabídla Bohu. Ponořena do lásky, kterou ji miloval Bůh, vyzařovala tuto lásku navenek, a tak propůjčovala Bohu svou tvář.
Třetím světcem spojeným s brněnskou diecézí je svatý Klement Maria Hofbauer, rodák z Tasovic u Znojma, významná osobnost v historii Evropy. Ovlivnil Vídeňský kongres a přičinil se o zrušení josefínských dekretů. Stal se patronem Varšavy i Vídně. Dodal bych, že mezi jiným. Letos si připomínáme 200. výročí jeho úmrtí.
Ale není ke svatosti povolaný každý, kdo uvěřil Bohu – každý z nás? Určitě ano. Právě svatí jsou svědky krásy a plodnosti života s Bohem a stávají se našimi povzbuzovateli, sportovně řečeno se sv. Pavlem přímo fanoušky. „Hřiště“, kde se to vše odehrává, je pro většinu z nás stejné jako u sv. Zdislavy, sv. Jana Sarkandra i svatého Klementa Marie Hofbauera.
Je to naše povolání a všední okolnosti našeho života, naše rozhodování, naše postoje, naše víra a důvěra. Nechme se inspirovat životy světců a objevme klíčové okamžiky v našem vlastním životě. Nechme se naplnit úžasem z velikosti Božího doteku.
