Úvahy k zamyšlení nad postní dobou a Velikonocemi jsou vybrány z publikace brněnského diecézního biskupa Vojtěcha Cikrleho „Nebojte se!“.
„Žijeme ve zrychlené době, jejíž směr určují do velké míry mediální zprávy, které vytvářejí jakousi virtuální realitu našeho života, ne zcela odpovídající tomu, co většina lidí opravdu prožívá. Zahlcováni všemi možnými informacemi nemáme často ani čas v klidu rozlišit jejich důležitost a vstřebáváme agresivní negativní balast, který nás zneklidňuje a ubírá vnitřní pokoj a životní energii. A právě do této naší aktuální situace znějí osvobozující slova evangelia první postní neděle: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu…“
*
Postní dobou prozařuje postava milujícího Pána, který se z lásky k nám zříká sám sebe a bere na sebe všechno, čím jsme porušili lásku vůči němu, vůči lidem kolem nás i vůči sobě. A nabízí nám svou blízkost. V ní máme získat sílu k přemáhání strachu a také k pravdivému pohledu do vlastního nitra. Máme možnost obnovit všechny vztahy lásky, které prožíváme.
*
Smyslem postu není trápení hladem ani nejde o odtučňovací kůru zaměřenou k sobě samému. Jeho smyslem je zaměření k Bohu a k dobru druhých lidí. Prostředky k tomu jsou podle několikatisícileté tradice modlitba, půst a dobré skutky. Jak to může probíhat prakticky? Zatímco u modlitby je jasné, že nejde o „odemletí“ co největšího množství známých modliteb, půst a dobré skutky se často prolínají. Někdo si například odřekne sledování přenosu sportovního utkání a místo toho vyřídí odkládanou korespondenci nebo jde navštívit někoho, komu tím udělá radost. Jiný si odřekne cigarety, alkohol či sladkosti a ušetřené peníze věnuje na dobrý účel. Kreativitě se meze nekladou. Jen nesmíme zapomenout, že se ničím z toho nesmíme chlubit. A měli bychom vědět, že půst není cílem, ale prostředkem k dosažení cíle duchovního. Je jím postoj srdce každého z nás, středu naší bytosti.
*
Občas se stylizujeme do vysněných postojů, a to nejen před Bohem a před druhými, ale i před sebou samým. S touto stylizací roste naše vnitřní napětí, které se pak projevuje v různých zvláštnostech našeho chování, kterým druhým nastavujeme křivé zrcadlo zdánlivě dobře prožívaného křesťanství. Tyto naše odstředivé tendence můžeme překonat pokornou pravdivostí a prožíváním každé životní situace v Boží blízkosti.
*
Postní doba nabízí čas, kdy máme hlouběji a pravdivěji poznávat trpícího Pána a sebe v jeho službě. Toto poznání pravdy na jednu stranu bolí, na druhou stranu nás činí svobodnými.
Čtyřicet dní postní doby před námi stojí jako velká příležitost k obnově jedinečného a zcela základního vztahu s Trojjediným Bohem, který započal naším křtem. Obnova křestního vyznání o velikonoční vigilii má tento náš proces postní obnovy dovršit.
*
Středem a vyvrcholením postní doby není smrt Ježíše Krista na kříži. Tímto středem byla, je a zůstane láska. Láska ve své nejčistší podobě. Jen ona dává smysl přijaté bolesti, utrpení i smrti kříži, přes něž získává svoji cenu. Středem a vyvrcholením Velikonoc je Kristovo vzkříšení. Je to největší událost v dějinách lidstva.“
