Na vstupní brance ke hřbitovu v Třešti je umístěna dobová veršovaná katecheze pro návštěvníky tohoto místa posledního odpočinku, která začíná slovy: „Zde jest v pravdě pole Boží, kam se boháč s chudým složí… “
Francouzský biolog a fyziolog Jean Rostand prohlásil, že „umřít znamená přejít na stranu většiny.“ To není jen statistická či sociologická skutečnost, ale podle mého názoru to vyjadřuje i přirozenou lidskou touhu po společenství, která překračuje práh smrti. My křesťané věříme, že Bůh nedává lidem do srdce takovou touhu, kterou by nebylo možné nenaplnit. Tyto subtilní skutečnosti nejsou jen záležitostí rozumu či intelektu, ale jsou záležitostí víry, což není v životě nic neobvyklého. Rozumovému uvažování se vymykají i otázky typu zda nás naši rodiče mají rádi. To nemůžeme racionálně zjistit ani empiricky změřit, na to lze pouze z indicií usuzovat, a tak se to stává předmětem osobní víry. V životopise Thomase Alvy Edisona se píše, že když se probral před svou smrtí z mrákot, tak prohlásil: „Je to tam velmi krásné“. Můžeme geniálnímu vynálezci, který má na kontě více než dva tisíce patentů, věřit - nebo nemusíme, je to na nás.
Pokud jsme ochotni uvěřit, že náš život pokračuje, tak z toho logicky vyplývá, že musí s naším pozemským životem nějak souviset. Toto přesvědčení se odráží i v řadě lidových anekdot. Jedna americká anekdota definuje nebe jako místo, kde: Francouzi vaří, Britové jsou policajti, Bulhaři pěstují zeleninu, Němci vyrábějí auta, Italové jsou milenci a všechno organizují Švýcaři. V pekle pak vaří Britové, policisté jsou Francouzi, zeleninu pěstují Švýcaři, Bulhaři jsou automechanici, milenci jsou Němci a všechno organizují Taliáni. I Bible jasně říká, že přítomnost ovlivňuje naši budoucnost, a to i věčnou.
Památka Věrných zemřelých nechce vyjádřit jen naši akademickou solidaritu s mrtvými, ale skrze modlitbu do ní můžeme i aktivně vstoupit. V tradiční písni „Odpočiňte v pokoji“ zpíváme: „Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat.“ Pouto lásky je zajímavé tím, že to, co z lásky dáme, se nám stonásobně vrátí. Prostou zkušeností víry je, že ten, kdo zakusil lásku, v Bohu ji zúročí ne pro sebe, ale pro druhého. Tak se toho nebojme.
Pavel Konzbul
pomocný biskup brněnský
Foto Marie Špačková
