Oslavy dne Brna jsou neodmyslitelně spojeny s jezuitským knězem P. Martinem středou. Jak uvádí brněnský biskup Vojtěch Cikrle: „Jeho vnitřní síla a víra dokázaly podle zapsaných svědectví z pohnutých časů, kdy švédská děla střílela na město, udržet v našem městě naději na vítězství proti mnohanásobné přesile. Tehdejší brněnský primátor Jan Metzger z Brisachu vydal dne 23. listopadu 1671 prohlášení, v němž připomíná v té době stále živé vědomí o působení jezuitského kněze P. Martina Středy, jehož modlitby provázely v roce 1645 brněnské obránce. Primátorovo prohlášení je svědectvím, že velké věci, které se jeho zásluhou odehrály, nejsou nějakým církevním výmyslem, ale jsou opravdu stvrzeny městským úřadem a tehdejší společnost je přijímala jakou samozřejmou součást svého života.“
Veřejné prohlášení brněnské městské rady o otci Martinu Středovi:
My, primátor a konšelé královského města Brna v Markrabství moravském, všem a každému zvlášť stálé zdraví a veškeré blaho.
Opravdu se sluší nejen v současné době uchovávat v paměti, ale též předávat potomkům, ať k věrnému následování nebo k zapamatování a pro útěchu to, jakou dokonalostí mravů a bezúhonnosti života vynikají slavné činy předků. Je tedy vhodné, abychom vydali veřejné svědectví pravdě, jak vynikajícími Božími i přirozenými vlohami, dary, milostmi, mravy a ctnostmi a duchem svatosti byl ozdoben blažené paměti ctihodný P. Martin Středa, kněz Tovaryšstva, původem Slezan z Hlivice, narozený ze senátorských rodičů.
Dosvědčujeme: Je nám velmi dobře známo z ještě čerstvého zážitku, že zmíněný otec Martin Středa zastával dvakrát úřad rektora v této brněnské koleji, a když sečteme obě údobí, bydlel v tomto městě plných sedm let a tři měsíce, což je jistě dostatečnou dobu, abychom mohli posoudit jeho život.
Je známo, že vedl zbožný a bezúhonný život, ozdobený veškerou duchovní dokonalostí, že se velmi bedlivě staral jak o sobě svěřenou kolej, tak o zdraví bližních a že svými svatými rozhovory, zbožnými radami a leskem bezúhonného života mimořádně vzdělával všechny občany tohoto města.
A nadto proslavil se opravdu prorockým duchem. Když totiž v roce 1645, nedlouho po krvavé bitvě a porážce u Jankova v Čechách, velitel švédského vojska Leonard Torstenson, se zbraněmi už samy o sobě hroznými a vojskem posíleným pomocí Transylvánie, vytáhl jako řvoucí vandalský lev, opojený nedávným vítězstvím, aby dobyl toto město, obklíčil je strašnými válečnými nástroji a zuřivými nepřátelskými jednotkami, jež je měly přepadnout, blažený a Bohu milý již zmíněný prorok, ctihodný otec Martin Středa, velkodušně těšil lid, obležený nepřátelskou zuřivostí a utěšoval občany města předpovědí, aby se nebáli, že nepřítel přes svůj obrovský počet nedobude město, ani je neobsadí, což potom obdivuhodně potvrdil průběh událostí.
Onen velmi mocný nepřítel totiž, třebaže neopomenul sáhnout ke všemu a pokusit se o všechno, co vyžadovalo vojenské umění a válečná technika, přece jen po krutém a dlouhém obléhání, ve kterém bez přestání pokračoval po 16 týdnů, nedosáhl vytyčeného úspěchu. A tak když viděl, že nepořídil, že obležení nejsou přemoženi a že jsou vyčerpána jak jeho vlastní, tak i transylvánská vojska, že utrpěla úhonu jeho sláva, kterou jinde získal, byl nucen zvednout tábor a skončit obléhání málo čestným ústupem.
Ještě během obležení Otec Martin Středa, zbožný a Bohu milý přítel, předpovídal budoucí události s takovým úspěchem, že kdykoliv měli obležení udělat výpad na nepřítele, otec Středa jakýmsi instinktem a hlasem shůry předem věděl, zda se vrátí jako vítězové nebo jako poražení, a nikdy se nemýlil. Tak veliká byla jeho horlivost a důvěra v Boha, že kdykoliv mělo dojít k boji s obleženými, ať už před hradbami nebo za mohutného nepřátelského útoku, otec Středa po celou dobu ležel na zemi a modlitbami prosil za přispění nebeské mocnosti. A tak když zesílil boj, také on, Kristův vojín, bojoval neúnavně a byl od Boha vyslyšen.
Jestliže se tedy připisuje život trvalé slávy těm, kdož padli za vlast a za její uchování, ať již na vojenském pochodu nebo po dosažení vítězství a již odpočívají v pokoji, plným právem patří tento život ve slávě a nadevše nebeský život zde často jmenovanému ctihodnému otci Martinu Středovi, protože není pochyb, že on s Boží pomocí zachránil město Brno a celou vlast, protože její osud závisel na osudu Brna.
A zvláště se musíme zmínit, že jak věrně a svatě žil, tak i 26. srpna 1649 v jednu hodinu před svítáním odešel do neuhasitelného světla.
Jeho tělo bylo uloženo u hlavního oltáře chrámu jezuitského kostela v Brně, kde odpočívá.
To vše, jak shora uvedeno, my předem jmenovaní, konsul a senát, na svou čest a velkou pečetí, dole upevněnou, stvrzujeme jako naprosto pravdivé.
Dáno v Brně 23. listopadu, roku od znovu nabyté spásy 1671.
Vydal úřad primátora pana Jana Metzgera z Brisachu.
Vyhotovil Jiří Ignác Kossinsky, J.U.D. a t.č. městský písař
