V prosinci se můžeme zvláště modlit za obyvatelstvo Hondurasu. Modleme se za to, aby obyvatelé Hondurasu překonávali mírovým způsobem současné těžkosti
Papež František s oblibou upíná pozornost k místům, které jsou bohatší částí světa považovány za periferii. Je to jednak z toho důvodu, že sám pochází z periferie, ve které také musel čelit mnohému napětí a řadě konfliktů, jednak je to priorita jeho srdce, které je takto utvářeno Duchem Svatým.
Papež se v noci vrátil z apoštolské cesty do Myanmaru a Bangladéše, kde se setkal zejména s katolickými komunitami, které ho povzbudily svým svědectvím. Vzápětí zmínil Honduras a ujistil lid této latinskoamerické země, že na něj „pamatuje v modlitbě a prosí, aby nynější těžkosti pokojně překonal“.
Mohli bychom říci, že každý katolický křesťan by měl mít ochotu mít papežské srdce. Co to znamená? Můžeme to říci takto: objímat celou církev; trpět za celou církev; krvácet s Velekněžským Srdcem a papežským srdcem! Je to věc bdělé pozornosti.
„Pozornost a bdělost jsou podmínky, jak dále nebloudit mimo Pánovy cesty, zapleteni do svých hříchů a nevěrností. Pozornost a bdělost umožňují Bohu, aby zasáhl do našeho života a vrátil mu smysl a hodnotu Svojí přítomností plnou dobroty a něhy. Nejsvětější Maria, která je vzorem bdění a očekávání Boha, ať nás vede vstříc svému Synu Ježíši a oživí naši lásku k Němu.“ (papež František, 3.12. 2017)
