Ekumenická bohoslužba při příležitosti převzetí Betlémského světla ve Vídni se letos uskuteční v sobotu 16. prosince 2017, kde jej převezmou s desítkami kolegů z dalších zemí také brněnští skauti. Ti jej dopraví do jihomoravské metropole, odkud bude světlo z Betléma rozváženo po České republice.
Již v neděli 17. prosince 2017 v 9.00 hodin při mši v katedrále sv. Petra a Pavla předají skauti světlo z Betléma do rukou brněnského biskupa. Po skončení bohoslužby si světélko v lucernách či na hořící svíci mohou první zájemci odnést domů. Další organizace šíření Betlémského světla ve farnostech a obcích již záleží na místních podmínkách. Je možné ho uchovávat na farách, obecních úřadech, ve skautských klubovnách i u dobrovolníků. Zájemci si pro ně mohou přijít sami nebo – zejména starší – mohou požádat o jeho přinesení domů.
Akce šíření Betlémského světla poprvé proběhla v Rakousku v roce 1986 jako charitativní akce pro radost postiženým dětem. Do Betléma, místa narození Ježíše Krista, je pro Betlémské světlo každý rok vyslán chlapec nebo děvče (říká se jim Dítě Betlémského světla), kteří vykonali něco dobrého. Odtud se světlo lásky a pokoje šíří do celého světa.
Do naší země přenesl tuto tradici Brňan Jan Svoboda.
„Co bylo na začátku? Účast jedné družiny čerstvě založeného 41. skautského oddílu v Brně na jamboree vídeňských skautů v srpnu 1990. Mimo to, že jsme vše sledovali jako v „Jiříkově vidění“, dozvěděli jsme se také o celorakouské skautské akci rozvozu Betlémského světla, která se konala pod záštitou a za přispění ORF pod názvem „Licht ins Dunkel“. Jednalo se o charitativní akci na podporu nevidomých a slabozrakých. Akce na mne zapůsobila svým duchovním nábojem, romantikou a dramatičností. Vnímal jsem ji jako výzvu. Informace o jejím konání se dostala i do Prahy, kam exiloví čeští skauti přivezli Betlémské světlo z Vídně již o Vánocích 1989. Vyčkávali jsme, jak se budou věci dále vyvíjet. Když se ještě v půli října 1990 nic nedělo, spojil jsem se s Vídní sám. Dva měsíce do Vánoc daly všem zúčastněným pěkně zabrat. Vedle technických problémů – v čem světlo převážet, jak to zařídit, aby nás nevyhodili z vlaku hned v Brně, kterými vlaky a kam jet, na koho se obrátit, aby naše kurýry aspoň někde někdo čekal na stanicích – jsem musel vymyslet celou legendu a směrování této akce. Na rozdíl od Rakouska, pořádání charitativních akcí v naší republice nebylo ještě zvykem, a spoléhat se na tehdejší ČSD, že budou podporovat rozvoz Betlémského světla, se nedalo. Nezbylo, než postavit celou hru na skautských principech a ideích, pomocí kterých jsme chtěli připomenou i význam Vánoc jako duchovních svátků klidu a míru, nikoliv honby za materiálními požitky.
Pomocí duchovního náboje skautingu jsme chtěli prolomit i mezilidské bariéry – mezi sousedy, mezi generacemi. Vztahy poničené nedůvěrou mezi lidmi byly už tenkrát zřejmé, ale postupně se objevovalo, že skutečnost je ještě horší.
Rozeslal jsem první dopisy jako vlaštovky členům duchovního odboru Junáka. Po kladných ohlasech se příprava akce Betlémské světlo v naší zemi rozjela naplno. Jednali jsme s posádkami vlaků, sháněli vhodné lampičky, zajišťovalo kurýry do vlaků (zaměstnal jsem tehdy celou rodinu, takže ještě v roce 1994 jsem musel vyslechnout poznámky o soukromé rodinné akci), zařizovali financování jízdenek (dnes ani už nevím z čeho) a další a další drobnosti. Když po Novém roce přišly první dopisy s ohlasy na tuto hru, řekli jsme si, že o dalších Vánocích budeme pokračovat.
Jestliže v roce 2004 už i státní a církevní představitelé mluvili o rozvozu Betlémského světla jako o vánoční tradici, je to nejlepší poděkování všem, kteří stáli v roce 1990 u jejího zrodu...“
Mozaika informací o historii tradice Betlémského světla, o Dětech světla a dalších je na www.betlemskesvetlo.cz
