Před svátkem svatého Martina, kterého si připomínáme 11. listopadu, přinášíme zamyšlení brněnského diecézního biskupa Vojtěcha Cikrleho
Žehnání Svatomartinského vína se stalo po roce 2005 novodobou tradicí. Obnovená vinařská akce, jejíž cíle byly a jsou jednoznačně komerční, by si však zasloužila doplnění. Kdo je vlastně svatý Martin, jehož svátek byl i v naších zemích dříve hojně slaven, a to ne pitím vína a pečením svatomartinské husy?
Svatý Martin z Tours se narodil v uherské Sabarii a podle přání svého otce se z něj stal voják, byl členem římského jezdectva v Galii. Jednu mrazivou noc potkal na cestě žebráka, zželelo se mu ho a mečem rozpůlil svůj plášť, aby se s ním o něj rozdělil. Poté se mu ve snu zjevil Ježíš Kristus oděný darovanou částí pláště a ten okamžik změnil Martinův život. Odešel z vojska, rozhodl se nechat pokřtít a stal se z něj poustevník. Postupně se k němu přidali další a vytvořili řeholní společenství. Roku 371 se stal Martin biskupem v Tours. Pro svou skromnost a pokoru byl velmi oblíbeným a nazýván biskupem chudých. Zemřel 8. listopadu, pohřben byl právě 11. listopadu, kdy slavíme jeho svátek.
A jak přišel Martin k huse? Jedna z legend vypráví, že nechtěl přijmout postavení biskupa a ukryl se proto v hejnu hus.
František Odehnal, autor řady publikací o českých a moravských poutních místech, spočítal, že ve světě je svatému Martinovi zasvěceno 4603 kostelů a kaplí, v České republice sto čtyřicet pět. A pokud někoho zajímají i další čísla, tak v roce 2016 patřilo jméno Martin na jižní Moravě k osmému nejčastějšímu, jeho nositelů zde žilo dvacet tisíc tři sta čtrnáct.
