Přinášíme zamyšlení žďárského děkana Mons. Jana Daňka ke slavnosti Všech svatých (1.11.)
Dnešní den, plný radosti, světla a prozářený nebem, je pro nás připomínkou jednoho pojmu: domov. Cíl našeho života a vůbec cíl dějin je v nebeském domově nebo nebeském království. My si dnes připomínáme, že naši drazí, kteří už zemřeli, tam doputovali. Říkáme také, že slavíme svátek těch, kdo nás předešli na věčnost.
Podmínka k tomu, abychom mohli vstoupit, abychom byli přijati, je svatost. Proto říkáme, že je dnes všech svatých. Když se řekne svatý, tak vidíme jen ty velikány (sv. Pavla, sv. Františka, sv. Anežku Českou, sv. Jana Pavla II. a další). Ale my si dnes připomínáme nejen ty veliké a slavné světce, jak nám je uvádí celý církevní rok kalendář, ale také ty neznámé svaté všedního dne. Právě od nich se můžeme učit, jak prostě, ale svatě prožívat každý den, jak lze všední život učinit křesťanským svátkem.
Svatost, to není nějaká nadstavba lidského života. To je něco, co je všem lidem vkódováno. Bůh nás stvořil tak, že nás povolal ke svatosti, k životu v nebi. Jak se to projevuje? Říkají filozofové a teologové, že člověk je svou podstatou křesťanská duše. V každém z nás je větší či menší touha po Bohu, ať si to uvědomujeme, nebo ne. Všichni lidé si kladou otázku, zda Bůh existuje, cítí, že ano, a proto i ti lidé světa říkávají: „Já vím, že něco existuje“. Je to jakási odvěká touha v člověku, potkat se s Bohem tváří v tvář. Obzvláště trpí-li člověk, tak si přeje, aby se Bůh nějak projevil a pomohl. Jak říkají zkušení lidé, dokud člověka nic nepálí, tak Boha nehledá. A když je v krajní nouzi, tak najednou ví, kam se má obrátit, začne Boha volat o pomoc, začne se modlit.
Na tuto touhu člověka, kterou do nás sám Bůh vložil, také Otec odpověděl, když poslal svého Syna. V Ježíši se nám Bůh zjevil a ukázal nám, jak máme žít, co je to svatost, co máme dělat, abychom se jednou dostali do věčného domova. Když mluvíme o svatosti, připomeňme si slova učení církve: „Základem svatosti je věrnost Ježíši Kristu za všech okolností života. Ježíš Kristus nás učí žít ve stálé přítomnosti Boží, žít smířeni s Bohem a lidmi.“ Ti, kteří to zvládli, s pomocí Boží a s milostí Boží, jsou už doma, v nebi. Snažme se ze všech sil, abychom se tam také dostali.