Dne 16. listopadu 2016 byl v kostele sv. Josefa v Brně otevřen nález z makovice právě opravované věže tohoto kostela.
Za přítomnosti administrátora řeckokatolické farnosti Brno Mgr. Sergije Matskuly, zástupců Biskupství brněnského i přizvaných brněnských kulturních institucí a sdělovacích prostředků představil architekt rekonstrukce kostela Ing. arch. Petr Múčka spolu s panem Lubošem Rousem, výrobním ředitelem firmy OK PYRUS s. r. o., soubor dokumentů a předmětů, které byly do prostory jinak zcela nepřístupné vkládány při předchozích opravách věže kostela.
Depot obsahoval tři základní vrstvy, a to z let 1978, 1864 a 1720. V každém z těchto období zanechali po sobě tehdejší správci kostela pamětní list jako vzkaz příštím generacím a k tomu přiložili několik artefaktů k dokreslení obrazu své doby.
Nejmladší nález pochází z období, kdy kostel sv. Josefa náležel k farnosti sv. Janů jako jeho kostel filiální. Farářem byl P. Norbert František Škrdlík OFMConv. V letech 1976-1979 probíhala generální oprava kostela, rekonstrukce věže byla zahájena v roce 1978. Přitom byla objevena schránka s památkami ze starší doby, zřejmě však nedošlo k jejímu otevření, farář P. Škrdlík k ní své dokumenty pouze připojil. V papírové obálce byl uložen strojopisný pamětní záznam ze 6. října 1978, který podle běžného způsobu nejprve uvádí jména soudobých představitelů církevního i politického života, zvláště pak řádu minoritů, ve stručnosti zmiňuje historii kostela i průběh jeho opravy a uzavírá přáním Božího požehnání a pokoje. Pamětní spis doplňovaly dvě portrétní fotografie P. Škrdlíka, dva obrázky Maxmiliána Kolbeho, (tehdy ještě pouze blahoslaveného, dnes již kanonizovaného, jehož měla farnost sv. Janů vždy ve velké úctě), ukázky soudobých bankovek a mincí, poštovních známek a cenin, pohlednic zachycujících převážně město Brno a ukázky dobového tisku - Rudé právo, Rovnost, Lidová demokracie a Katolické noviny. Všechny dokumenty byly dochovány v dobrém stavu, pouze známky se působením vlhka slepily k bankovkám i k sobě navzájem.
Oprava věže roku 1864 spadá do období, kdy byl kostel s přilehlým klášterem v držení řádu voršilek, které zde vedly dívčí školu. Památky z jejich doby byly v makovici uloženy v zaletované pocínované plechové schránce, jež byla při otevírání rozstřižena. Pergamenový pamětní spis uložený uvnitř pochází z léta roku 1864, kdy došlo k výměně věžní kopule. I tento zápis v úvodu vypočítává jména osobností, jež tehdy stály ve vedení církve a státu. Popisuje, jak byla při opravě věže v makovici nalezena pamětní schránka s letopočtem 1720. Připojuje také popis předmětů, které byly po dokončení opravy ke staršímu nálezu připojeny. Zápis dále uvádí výčet představených kláštera i sester, které v něm v době opravy kostela žily, počty žákyň klášterní školy v jednotlivých ročnících i předměty, jimž se ve škole vyučovalo. Pamětní záznam doplňují drobné památky, především relikvie svatých, uložené ve zdobených pouzdrech – jedná se o ostatky sv. Karla Boromejského, sv. Lucie a sv. Jana Sarkandra (tehdy ještě blahoslaveného). Pravost Sarkandrových ostatků potvrzuje připojená listina tehdejšího brněnského biskupa Antonína Arnošta Schaffgotscheho z 1. 3. 1861. Kulatá červená krabička ukrývala soubor čtyř pamětních medailek, vydaných k příležitosti vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie roku 1854, k uzavření konkordátu mezi státem a církví v roce následujícím a dále k miléniu příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Pěkným nálezem byl růženec ze semen tzv. Jobových slz (slzovka obecná), které se tehdy v klášteře pěstovaly. Nález uzavírá obrázek Panny Marie mariazellské, malovaný na plíšku, a drobný dřevěný křížek. Všechny předměty uložené ve schránce se dochovaly ve velmi dobrém stavu, snad jen medailky vykazovaly drobná bodová poškození.
Kromě samotných voršilek se o připomínku opravy věže v roce 1864 postarali i řemeslníci, zajišťující odborné práce. Jejich jména byla uvedena jednak na měděné destičce, jednak na jednoduchém pamětním záznamu z 28. srpna 1864. K nim byl připojen výtisk novin. Protože však tyto doklady byly uloženy jen volně, do dnešní doby se bez porušení dochovala pouze kovová tabulka. Pamětní záznam psaný na papíru byl nalezen těžce poškozený a z novin už zbyl jen rozsyp, jehož identifikace je záležitostí srovnávacího studia.
Opravu věže, poškozené vichřicí v roce 1720, si objednal řád sester františkánek, který v klášteře působil až do roku 1782, kdy byl Josefem II. zrušen. Památky na tuto rekonstrukci byly uloženy v menší olověné schránce. Pamětní zápis má obdobnou strukturu jako spis voršilek – po výčtu čelných představitelů politického i církevního života a františkánského řádu následuje popis opravy věže a soupis předmětů vložených do opravené věžní báně na památku. Připomíná se nedostatek potravin v roce 1719 i opatření, kterými se úřady i klášter snažily bídu mezi obyvatelstvem zmírnit. Uvádějí se ceny potravin v době zápisu. Zvláště zajímavá je informace o otevření věžní makovice – již v roce 1720 zde totiž řemeslníci objevili památky z doby předchozích prací na věži. Nález však byl trochu zklamáním - malá plechová krabička byla prázdná a vedle ní ležely bez dalšího vysvětlení nějaké relikvie, mince a větvičky. Bez průvodního písemného zápisu nebylo možné určit ani dobu, kdy byly věci do věže uloženy, ani jaký byl jejich smysl. Nalezené předměty byly do opravené věže vráceny a k nim připojeny další. Kromě dvou liturgických textilií (kněžské štoly a korporálu) a souboru 23 ostatků svatých se jedná o celou řadu drobností odpovídajících dobovým formám zbožnosti. Některé z památek dokládají vztah františkánek ke klášteru v severoitalském Roveretu i úctu k jeho zakladatelce Giovanně Marii della Croce (korálek, olivové větvičky). Jiné vyjadřují prosbu o ochranu proti ohni (Agátina cedulka s modlitbou, požehnaný křížek a jiné). S výjimkou textilií se všechny předměty dochovaly v dobrém stavu.
Zpracovala PhDr. Marie Plevová, Ph.D., vedoucí Diecézního archivu
