„Roráty“ byly původně votivní mše svaté ke cti Panny Marie o sobotách adventní doby, rozšířené již od doby Karla IV., doprovázené nádhernými liturgickými zpěvy (známá vstupní antifona "Ejhle, Hospodin přijde" pochází z antifonáře prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic z roku 1364).
Název je odvozen od vstupního zpěvu (Introitus) čtvrté neděle adventní, který začíná slovy: „Rorate coeli desuper“ (rosu dejte, nebesa, shůry). Pro roráty je typické střídání chorálního zpěvu a menzurálních písní jako komentáře chorálního tématu.
Roráty připomínají očekávání spásy, uvedení do Boží blízkosti a ujištění o Boží věrnosti. Přestože žádný jiný národ nemá tak bohatě rozvinutou rorátní tradici, ve druhé polovině 20. století u nás zájem o roráty prudce opadl. V poslední době probíhají na řadě míst snahy o obnovu této tradice, a to i ve velkých městech.
Dnes se rorátní bohoslužby konají ve všedních adventních dnech do 16. prosince, v časných ranních hodinách. Často začínají průvodem s lampičkami či svícemi a někdy jsou částečně slaveny ve tmě kostela se svícemi. V dnešní době světla, reklam a hluku je zvláště toto ztišení potřebné. Vzbuzuje v nás tolik potřebnou schopnost očekávání, těšení se a žasnutí.
