Nově jmenovaný brněnský pomocný biskup Pavel Konzbul se v krátkém rozhovoru podělil o své první dojmy a reakce.
Když diecézní brněnský biskup loni v prosinci žádal své diecézany o modlitby za nového pomocného biskupa, napadlo Vás, že byste to mohl být Vy?
Na jednu stranu se říká, že každý voják nosí v torně maršálskou hůl, na druhou stranu ale víme, že církev není armáda. Církev je společenství Kristovo, které je oživované a vedené Duchem Svatým. V tomto prostředí Prozřetelnost nabízí každému, většinou krok po kroku, jeho konkrétní životní cestu k Bohu a k druhým lidem. Tu naplňujeme v daných situacích osobními rozhodnutími. Tvrzení, že biskupem může být téměř každý kněz, má právní opodstatnění, ovšem situace, že bych já byl pomocným biskupem, se mi zdála v té době ještě méně reálná, než radí suché zákony matematické pravděpodobnosti.
Co je úkolem pomocného biskupa?
Myslím, že z latiny vycházející pojem auxiliární biskup, někdy překládaný jako světící či pomocný, by se dal dobře vyjádřit slovy – biskup pomocník. Tak jako farář může mít v náročnějších a početnějších farnostech pomocníka, farního vikáře (lidově zvaného kaplana), tak tomu může být i na úrovni vyšší, tedy celé diecéze. Biskup pomocník je ten, který pomáhá svému diecéznímu biskupovi. Jsou mu svěřeny konkrétní úkoly a diecézní biskup na něj deleguje, dle vlastního uvážení, některé pravomoci.
Vaším patronem je svatý apoštol Pavel, jeden z patronů brněnské diecéze. Čím vás nejvíc oslovuje?
Apoštol Pavel mne oslovuje svým neutuchajícím nasazením pro hlásání Evangelia a také tím, že se nebál ničeho nového. S rozhodností a láskou řešil konfliktní situace. To, jak s poslušností, odvahou a prozíravostí dokázal systémově řešit problémy nových křesťanských konvertitů z pohanství vůči žido-křesťanům, je pro mne velice inspirující.
Řadu let jste působil jako spirituál na Biskupském gymnáziu v Brně, největší církevní škole v brněnské diecézi. Jak byste charakterizoval dnešní mladé lidi?
Drogy, sex a nuda – to se můžeme dočíst na adresu mládeže v některých bulvárních médiích. Já osobně se s tímto pohledem neztotožňuji. Domnívám se, že každý dospívající člověk, nejen že řeší problémy své identity, ale podvědomě hledá dobro. Pokud někdo má v té době špatné kamarády, tak často jen proto, že nenašel lepší. Nemalým úkolem církevních škol je dnes vytvořit prostředí, kde vznikají dobrá přátelství mezi dětmi, dospívajícími, učiteli a Bohem, to je naděje církve u nás. Osobně bych charakterizoval dnešní mládež slovy jiné „svaté trojice“: očekávání, hledání a svoboda. A pokud někdo dnes mládež kazí, tak jsme to nejčastěji my dospělí.
Co vás čeká v nejbližších dnech?
Myslím, že otázka, vzhledem k nejbližším událostem, zní přesněji: „Co vás navíc čeká v nejbližších dnech?“ Jsem stále farářem ve farnosti Petrov-dóm, tak mne čeká chod naší farnosti. A co navíc - moje svěcení, nové úkoly, zodpovědnost, šance a možná i nějaké to zklamání. Proto prosím o vaši duchovní podporu, a jsem za ni vděčný.
Na co se ve své nové službě nejvíc těšíte?
Myslím, že nejdůležitější je v životě dovolit Bohu, aby nás překvapil, tedy, abychom uměli žasnout. A tak se dostává ke slovu můj oblíbenec anglický spisovatel a novinář G. K. Chesterton, který říká: „Vděčnost je pocit štěstí zdvojnásobený úžasem.“ Těším se tedy ve své službě na setkání s novými lidmi a na všechna překvapení, která mi Bůh připravil.
Otče biskupe, děkuji za rozhovor a přeji hojnost Božích darů pro Vaši službu.
Foto: Martina Jandlová
