Motto: Tváří v tvář tragédii desítek tisíc uprchlíků, kteří utíkají před smrtí v důsledku války či hladu a jsou na cestě k naději života, nás evangelium volá a žádá, abychom byli „bližními“ těch nejmenších a opuštěných a dali jim konkrétní naději. Nejenom slovy…
Papež František, 6 září 2015
V posledních týdnech a měsících jsme svědky něčeho, co jsme zřejmě dosud nezažili. Tisíce, desetitisíce lidí, kteří uprchli ze svých domovů, většinou před válkou a bídou, došly až k nám, do Evropy. Ukazuje se, že jsme nepřipraveni, často zaskočeni, a mnohdy i vystrašeni. Co máme udělat? Otevřít dveře, nebo postavit plot z ostnatého drátu? Vzkazovat jim, že jsme je sem nezvali? Ve sdělovacích prostředcích jsem se setkal s různými postoji, komentáři, analýzami. Některé byly inspirující, z jiných mi bylo smutno, lidsky i křesťansky.
Jsem vděčný Svatému otci za jasné slovo (nakonec, on ví, o čem mluví, i jeho rodiče byli migranty, kteří z chudého jihu Evropy přesídlili do Argentiny). Stejně tak nabídky pomoci, které zazněly od našich biskupů a různých církevních organizací svědčí o solidaritě, která vyrůstá z jistoty, že „oni“ jsou milovanými Božími dětmi stejně jako „my“. Velmi mne oslovilo, jak rychle a konkrétně zareagovala naše brněnská Diecézní Charita, i když to jistě nebyla jen ona.
Je jasné, že nemám v rukávu řešení této „krize“, tak jako ho v této chvíli nemá nikdo. Ale co vím naprosto jistě, že konkrétní lidé v konkrétní nouzi potřebují pomoc. Co bude pak, a jak se celá situace vyřeší, to zřejmě není na nás. I když, kdoví? Pokud ovšem jde o blíženskou lásku a skutky milosrdenství, jedinec často zmůže víc než instituce.
Děkuji všem, od kterých jsem v těchto dnech vnímal postoje solidarity. A nás všechny chci povzbudit k odvaze žité víry. „Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne“ (Mt 25,35). Vždyť „láska vyhání strach“ (1 Jan 4,18).
Mons. Dr. Jan Mráz
farář u sv. Tomáše v Brně
biskupský delegát pro oblast liturgie a kultury
