V neděli 29. června 2014 slavil poprvé v brněnské katedrále mši svatou apoštolský nuncius v České republice Mons. Giuseppe Leanza. Jeho promluvu v den slavnosti sv. Petra a Pavla si můžete přečíst zde.
Mše svatá v den slavnosti svatých apoštolů Petra a Pavla
(katedrála svatých Petra a Pavla v Brně)
29. června 2014
Drazí bratři a sestry,
1. velmi mne těší, že dnes mohu být uprostřed Vás a společně s Vámi slavit svátek, slavnost, svatých apoštolů Petra a Pavla, hlavních ochránců této katedrály a celé diecéze. K Vám všem, zde přítomným, se obracím se svým láskyplným pozdravem a velmi Vám děkuji za vřelé přijetí; přeji Vám krásný sváteční den. Se svým bratrským pozdravem se především obracím k Jeho Excelenci, Mons. Vojtěchovi Cikrlemu a upřímně mu děkuji za srdečné pozvání, které mi poslal; přátelsky pak zdravím také přítomné kněze a občanské představitele tohoto města. To, že dnes mohu být s Vámi, je pro mne důvodem k radosti, ale zároveň i poctou. Při této radostné příležitosti Vám přináším také srdečné pozdravy jménem Svatého otce, papeže Františka, který dneska, podobně jako my, uctívá a oslavuje svaté apoštoly Petra a Pavla, provází nás svou duchovní blízkostí a svým apoštolským požehnáním a přeje a vyprošuje nám, aby tato dnešní slavnost pro nás byla příležitostí k obnovenému a oživenému závazku křesťanského svědectví.
2. Slavnost svatých Petra a Pavla, apoštolů Pána Ježíše Krista, je jednou z nejstarších oslav v rámci liturgického roku, do kalendáře byla zanesena už ve IV. století. Ve vstupní modlitbě dnešní mše svaté jsme prosili za to, aby církev, která od těchto v dvou velkých světců obdržela počáteční zvěst víry, stále zachovávala jejich učení a držela se jejich nauky. Svatí Petr a Pavel jsou tradičně oslavováni společně; oba jsou považováni za sloupy a základ církve; i přes odlišné dary a charismata sdíleli tutéž lásku ke Kristu, stejné pastýřské poslání; budovali jedinou církev; pro svou věrnost evangeliu obdrželi stejnou korunu slávy, tedy korunu mučednickou. V prefaci dnešní slavnostní mše svaté budeme číst, že Bůh chtěl v radostném bratrství sjednotit tyto dva svaté apoštoly: „Petr stál v čele těch, kdo vyznali Krista; Pavel ukázal, co znamená v Krista věřit; rybář z Galileje shromáždil první obec věřících ze synů Izraele; učitel národů zvěstoval spásu všem lidem“.
3. Čtení dnešní mše svaté nám představují dva apoštoly v odlišných rolích a s různými úkoly.
a) Matoušovou evangelium (Mt 16,13-19) přináší Petrovo vyznání víry u Césareje Filipovy. Petr vyznává Ježíše jako Syna Božího a Ježíš mu naopak dává nové jméno Kéfas, což znamená Skála, na něm zakládá církev a svěřuje ji jeho starostlivé péči: „A já ti říkám: ty jsi Petr – Skála a na této skále zbuduji svou církev a brány pekelné ji nepřemohou“ (Mt 16,18). Jedná se o velké téma Petrova primátu a jednoty církve. V našem evangelním textu jsou prostřednictvím tří názorných obrazů zřetelně předloženy tři úkoly, které na Petra, jakožto představitele církve, čekají.
První obraz hovoří o skále: Šimon z Galileje, jemuž Ježíš dává nové jméno Kéfas, se stává skálou, na níž Ježíš staví základy budovy církve, přičemž on jediný zůstává „úhelným kamenem“, který nelze nahradit. Dalším symbolem jsou klíče: jsou znamením odpovědnosti i moci nad domem. Jsou účinným obrazem moci, kterou Kristus nyní předává Petrovi; on není ani zakladatelem ani vládcem církve, ale je za ni bezprostředně odpovědným a svoji (autoritu a) moc má uplatňovat ve jménu Krista. Třetí symbol je vyjádřen dvojicí sloves „svazovat-rozvazovat“: to znamená, že Petr je povolán k tomu, aby vyučoval, evangelizoval a rozhodoval o morálních kvalitách lidských voleb (a rozhodnutí), a to nikoli podle svých představ, ale ve světle Kristova slova a aby tak věřící vedl směrem k plnému a skutečnému štěstí.
b) První čtení ze Skutků apoštolů (Sk 12,1-11) je věnováno Petrovi a jeho osobnímu utrpení při obhajobě křesťanské víry. V tomto úryvku je Petr vyobrazen už nikoli jako bojácný a nesmělý, jak tomu bylo ve chvíli uvěznění a počátku Ježíšova procesu, který vyvrcholil odsouzením na smrt, ale jako ten, kdo umí čelit nebezpečím, aby poznání Krista zprostředkoval skrze kázání a svědectví života. Petr na sobě zakouší, že Pán mu je nablízku a neopouští ho; může důvěřovat v něj a v sílu, která pramení z bezmezné důvěry, kterou on na Kristu postavil. V Římě pak položí svůj život, aby tuto víru dosvědčil.
c) Druhé čtení z Druhého listu Timotejovi (2Tim 4,6-8.17-18) naopak odkazuje na Pavla, Apoštola národů. Pavel už si je plně vědom, že dospěl k závěru svého života a že na něj čeká mučednictví. S pohledem obráceným do minulosti poznává, že celý jeho život byl poznamenán (prostoupen) Kristem: jako se víno nalité na rozpálený rošt vypaří směrem vzhůru, podobně jeho život vystupuje směrem k Pánu; i potom, co plul rozbouřenými vodami a potom, co jako dobrý voják čelil pronásledováním a nebezpečím všeho druhu. Nyní, jako sportovec (atlet) cítí, že se dostal do cíle svého závodu a očekává korunu spravedlnosti, kterou mu dá Kristus, spravedlivý soudce.
4. Drazí bratři a sestry, dnešní slavnost nám umožňuje kontemplovat Boha, blízkého jeho dvěma důstojným apoštolům především v okamžiku zkoušky a pokoření. On jim dával sílu, aby překonali každou překážku a statečně čelili mučednictví. My všichni od nich můžeme tuto sílu načerpat, abychom dobře zvládali zápasy našeho každodenního života, poznamenaného zkouškami a utrpením. Jsme, podle jejich příkladu, voláni k tomu, abychom se stávali více věřícími a více důvěryhodnými křesťany. Oni prošli chvílemi temnoty a obtíží, ale s Boží pomocí a milostí je překonali. Také my můžeme zvládnout naše okamžiky zkoušky a obtíží s Pánovou pomocí. Vezměme si k srdci Boží slovo, kterému jsme dnes naslouchali; připojme se k projevům víry a úcty, které ke svatým apoštolům Petrovi a Pavlovi chová celá církev; prosme je, aby v nás oživili drahocenný dar křesťanské víry, který jsme obdrželi ve chvíli našeho křtu, a abychom celý náš život postavili na Kristu Ježíši, jediném Spasiteli světa. Amen!
