Z historie hnutí
Hnutí Modlitby matek vzniklo v druhé polovině devadesátých let v Anglii. Veronika Walsler spolu se svou švagrovou Sandrou tehdy psaly knihu o postavení dětí ve své zemi. Kniha obsahovala nejrůznější statistiky, např. kolik dětí droguje, kolik propadlo alkoholu, kolik jich je denně týraných. Hovořila o osamělých dětech, o dětské prostituci, o tom, že denně telefonuje v Anglii na linku důvěry deset tisíc dětí. Když si autorky toto číslo ověřovaly, s hrůzou zjistily, že kapacita linky důvěry je právě jen deset tisíc. Kolik dětí by asi denně volalo o pomoc, kdyby byla kapacita větší? Veronika se Sandrou byly těmito fakty otřeseny a přemýšlely, jak své děti a vnoučata ochránit před negativními dopady života současné společnosti. Tehdy Sandru v noci vzbudil hlas: „Modli se za své děti!“ Šla za Veronikou a přestože nevěděly, jak a co mají dělat, začaly se modlit každý den třetí desátek radostného růžence, který připomíná tajemství narození Ježíše Krista v Betlémě. Tak to trvalo měsíc. Potom se setkaly s dalšími třemi ženami se stejnou myšlenkou... Bez jakékoliv reklamy se společné modlení maminek rozšířilo velkou rychlostí po celém světě. Skupinky, jejichž členy jsou lidé různých církví i kultur, pracují např. v Číně, Mexiku, Rusku, Americe, Francii a vytvářejí nepřetržitý proud modliteb za děti.
Do České republiky přijela zakladatelka hnutí paní Veronika Walsler poprvé v listopadu 1996. „V současné době působí v naší republice už několik set modlitebních skupin,“ uvádí Růžena Fialová z Brna, koordinátorka hnutí v naší republice. Veřejnosti se pak Modlitby matek představily na celonárodním setkáni zástupců laických hnutí a komunit na Velehradě v roce 1999 a později obdržely dekret a schválení České biskupské konference pro oficiální působení u nás.
Do společenství Modlitby matek se zapojují ženy i muži, kteří si uvědomují svou velkou zodpovědnost za děti a zároveň cítí své omezené možnosti při jejich výchově a ochraně. Na vytvoření skupinky stačí dvě osoby, které si důvěřují. „Panuje mezi námi velmi přísná zásada mlčenlivosti. O problémech, jež si svěřujeme při setkání, se nesmí mluvit nikde venku,“ doplňuje paní Fialová. „Scházíme se jednou týdně, vždy ve stejný den a hodinu. Modlíme se za své děti a v prosbách se připojujeme ke všem modlícím se rodičům světa. Takto se vytváří nekonečný řetězec, protože i když spíme, někde v Austrálii prosí jiné zase za nás.“
Cílem modliteb ale není „vynucení si“ zázraku. „Jde především o upevnění vlastní víry a jistoty, že Bůh dává našim dětem vše, co potřebují. Chce, abychom uvěřili, že i když cítíme strach a bezmoc, když se nám zdají naše problémy beznadějné, u něho není nic nemožné. Někdy se změní těžká situace, jindy se změní náš pohled na ni,“ vysvětluje Růžena Fialová.
Členky Modliteb matek nemají žádné „povinnosti a práva“, kromě toho nejdůležitějšího: v naléhavých případech mohou kdykoliv požádat o modlitbu prostřednictvím pohotovostní modlitební skupiny nebo prostřednictvím zpravodaje, který hnutí vydává. „Naší největší výsadou je skutečnost, že díky rozšíření hnutí do všech koutů světa, jsou modlitby za naše děti vysílány bez přestání,“ dodává Fialová.
