Pontifikální bohoslužbu při příležitosti 20. výročí posvěcení kostela sv. Josefa v Senetářově bude slavit brněnský biskup Vojtěch Cikrle v neděli 10. července 2011 v 10.00 hodin.
Jak na pohnutou historii tohoto kostela vzpomíná blanenský děkan R.D. ICLic. Václav Trmač?
Na počátku 60. let 20. století byl pseudogotický oltář v jedovnickém kostele působením podzemní vody natolik zničen, že ho bylo třeba nahradit novým. Když nový, tak skutečně nový, žádná kopie. Lidé schopní pojednat liturgický prostor byli po ruce a otec František Vavříček měl odvahu jít novou cestou. Nápady dostávaly stále konkrétnější podobu, až jednou přišel den, kdy do kostela přivezli velké bedny obsahující časti nového oltáře. Do večera měla být instalace hotová. Otec František s oběma hospodyněmi seděli v lavici a s napjatým očekáváním se modlili. Obavy, že nový oltář nezapadne do prostoru, byly zbytečné. Mikuláš Medek a Jan Koblasa, Karel Nepraš a Josef Istler odvedli dobrou práci. Za zmínku stojí jejich prozíravost. Oltář, který byl v roce 1963 vybudován jako jeden celek, byl po liturgické reformě jednoduše rozdělen do dnešní podoby. Dobrý konec této akce byl povzbuzením k dalšímu budování. Za druhé světové války byla obec Senetářov zahrnuta do cílové plochy německé střelnice a obyvatelé se museli vystěhovat. Tehdy slíbili, že jako projev vděčnosti za návrat vybudují novou kapli. Vrátili se, ale do roku 1948 svůj slib splnit nestihli a potom nastala doba budování „nebe na zemi“ a stavby sloužící duchovnímu povznesení člověka dlouho neměly šanci. Úspěšné dokončení nového interiéru kostela v Jedovnicích a naděje na uvolnění politických poměrů byly podnětem k započetí příprav na splnění onoho slibu. Vše potřebné bylo připraveno v pravý čas, takže v roce 1969, ještě dříve, než znovu „spadla klec“, začala stavba kostela sv. Josefa podle návrhu architekta Ludvíka Kolka a ing. Otakara Vrabce. Na realizaci odvážné železobetonové skořepiny ve tvaru lodního trupu měl hlavní podíl tesař Karel Skoták. Kostel byl dokončen v roce 1971. Tehdejší mocipáni postavili otce Františka před rozhodnutí: buď bude kostel slavnostně vysvěcen, ale bude zakázáno jeho užívání (samozřejmě proto, aby se věřící nevystavovali nebezpečí, že se na ně ta „hrůza“ zřítí), nebo se kostel začne bez svěcení v tichosti užívat. Volba byla jasná. Zpráva o první mši v novém kostele se roznesla, ale budovatelé socialismu s tím počítali. 11. července 1971 byl Senetářov obklíčen státní bezpečností a silnice ze všech stran uzavřeny. Kaplan musel pro cosi zapomenutého běžet do Jedovnic pěšky. Lidé si našli cestu lesem a tak byla mše koncelebrovaná deseti kněžími – rodáky navštívena mnohem hojněji, než si představovali státní úředníci. V následujících letech už byl kostel užíván bez problémů. Jedovničtí komunisté však přišli s nápadem vybudovat konkurenční stavbu. Postavili smuteční obřadní síň s přesvědčením, že jí budou lidé tak unešeni, že na nový senetářovský kostel zapomenou. Návštěvnost obřadní síně byla uměle zvýšena zákazem pohřbů z kostela, ale zájezdy se nekonaly. Zato Muzeum perleťářství v Senetářově se stalo nejnavštěvovanějším muzeem na blanenském okrese. Nešlo ovšem o to, že by lidé byli tak zvědaví na domáckou výrobu knoflíků, ale muselo to být uvedeno na žádance jako cíl autobusového zájezdu, protože tam nebylo možné napsat kostel. Slavnostního svěcení se kostel sv. Josefa v Senetářově dočkal po dvaceti letech 7.července 1991. Stavba kaple v Rudici, která měla následovat hned po dokončení senetářovského kostela, se dočkala realizace o dalších deset let později.
(Z knihy Brněnská diecéze-historie a vzpomínky, 2007)
