Církev si váží všech křesťanů, kteří žili hrdinským způsobem a jsou pro druhé vzorem a povzbuzením. Dosvědčují, že člověk i přes svoji slabost může spolupracovat s Boží milostí a uskutečňovat evangelium, které vede především k lásce k Bohu a k lidem. Úcta ke svatým je v církvi živá od počátku. Nejprve se jednalo většinou o mučedníky, kteří prokázali nejvyšší stupeň lásky. Postupně přibývalo svatých, kteří sice zemřeli přirozenou smrtí, ale vynikali láskou ke Kristu a k lidem.
Leckoho může překvapit, kolik lidí, kteří zemřeli v mladém věku, bylo prohlášeno za blahoslavené a svaté. Z velké části se jedná o mučedníky. Budeme-li se držet posledních století, můžeme zmínit známou sv. Marii Goreti, ugandské chlapce, bl. Terezu Bracco, dvacetiletou dívku žijící nedaleko Turína, která se v roce 1944 raději nechala zastřelit německým důstojníkem, než aby se nechala znásilnit. Na východním Slovensku je veden proces blahořečení 16leté Anny Kolesárové, která byla zastřelena koncem války ze stejného důvodu ruským vojákem. V letošním roce 2010 byl prohlášen za blahoslaveného Slovinec Alois Grozde, který byl pro svou víru ve svých 19 letech v roce 1943 krutě umučen jugoslávskými komunistickými partyzány.
Patří mezi ně též nemučedníci tzv. vyznavači. Zmíníme aspoň nejznámější: sv. Dominik Savio, Sv. Laura Vicuna, sv. Pier Giorgio Frassati, bl. František a Hyacinta – děti z Fatimy. Z České republiky je veden proces blahoslavení Aničky Zelíkové, která nabídla Bohu svůj život jako smír za potraty a zemřela na tuberkulózu v 17 letech v roce 1941. V Římě se chýlí k závěru proces blahořečení mladičké Antonietty (Nennolina) Meo, která zemřela v roce 1937 v necelých 7 letech a je dnes pohřbena v římské bazilice Svatého Kříže.
25. září 2010 bude prohlášena za blahoslavenou Chiara Luce Badano (1971 – 1990), italské děvčete, které zemřelo v roce 1990 v necelých 19 letech na rakovinu kosti. Od 9 let patřila Chaira Badano mezi Gen (Nová generace) v Hnutí fokoláre. V 17 letech ji postihl nádor kosti. Nemoci čelila s důvěrou v Boží lásku. Často opakovala modlitbu: "Chceš-li to Ty, Ježíši, chci to i já". Lidem kolem sebe předávala klid, pokoj, radost a proto ji Chiara Lubichová, zakladatelka Hnutí fokoláre, dala jméno "Chiara Luce" (ital.luce=světlo).
Její velikost spočívá v hrdinském sjednocení vlastního utrpení s bolestí Ježíše na kříži. Mimořádnost blahořečení spočívá ve skutečnosti, že jako příklad života je vyzdviženo mladé děvče, a to v tak krátké době po své smrti po 20 letech. Podnět k beatifikačnímu procesu dal její biskup z diecéze Acqui Mons. Livio Maritano, který Chiaru Badano osobně navštěvoval. O svém rozhodnutí říká: "Zdálo se mi, že její svědectví by mohlo být významné především pro mladé lidi. I dnes je zapotřebí svatosti. Je potřeba pomoci mladým lidem, aby našli směr, cíl, aby překonávali nejistoty a samotu, své otazníky tváří v tvář neúspěchům, bolestem, smrti a veškerým starostem. Je překvapující toto svědectví víry a síly u současné mladé dívky: je oslovující, u mnoha mladých lidí způsobuje jejich změnu života, máme o tom téměř každodenní svědectví”.
Tv Noe připravila z této mimořádné události na sobotu 25. září dva přímé přenosy. V 16.00 hodin blahořečení Chiary Luce Badano z poutního místa Panny Marie Božské Lásky v Římě a ve 21.00 hodin ze slavnostního večera mladých lidí z auly Pavla VI. v Římě. Ve 20.15 hodin budou na Tv Noe hovořit o nové blahoslavené P. Jan Balík a Anežka Bartoníková.
Jak probíhá kanonizační proces? Má několik částí. Zahajuje ho, po schválení Kongregací pro svatořečení, biskup diecéze, ve které dotyčná osoba (katolického vyznání, s pověstí svatosti) zemřela. Od té chvíle se osoba nazývá "božím služebníkem". Jakmile je diecézní fáze ukončena, dokumenty se zašlou na římskou kongregaci, kde proces pokračuje. Když odborníci, biskupové a kardinálové dojdou k přesvědčení, že se jedná skutečně o osobu vyznačující se heroickým stupněm ctností (především lásky), dostane papež podnět k tomu, aby tuto skutečnost vyhlásil oficiálním dekretem. Jakmile tak papež učiní, nese boží služebník označení "ctihodný".
Je-li ctihodná osoba mučedníkem, musí dojít k vyhlášení jejího mučednictví. V ostatních případech církevní proces vyžaduje alespoň jeden zázrak, který Bůh vykonal na přímluvu božího služebníka. Příslušný biskup při zahájení procesu kanonizace vydává oficiální modlitbu, na základě které věřící prosí o zázrak. Dojde-li k zázraku, kterým je většinou uzdravení z nevyléčitelné nemoci, může papež po pečlivém zkoumání vydat dekret o zázraku. Pak již nic nebrání v tom, aby papež stanovil datum slavnostního blahořečení. Usiluje-li příslušný diecézní biskup, aby proces pokračoval, čeká se na další zázrak, po kterém může dojít k prohlášení svatosti dotyčného člověka. Blahořečení i svatořečení znamená, že příslušná osoba je v nebi. Blahořečení zavazuje k úctě v diecézi či řeholi. Svatořečení je vyhlášení všeobecné úcty v celé církvi.
Poslední zásadní úpravu procesu zavedl Jan Pavel II. v roce 1983. Hlavní tíha procesu dnes spočívá na diecézním biskupovi, který ustanovuje tribunál, shromažďuje materiály a zajišťuje výslech svědků. Celé zkoumání se opírá o vědeckou metodu a vyjádření potřebných odborníků. Současný papež Benedikt XVI. rozhodl v roce 2005, že nebude osobně předsedat liturgickému obřadu blahořečení, ale že to bude dělat prefekt Kongregace pro svatořečení nebo jiný jeho legát. Důvodem bylo mimo jiné i jeho přání, aby se obřad konal v místních diecézích. V roce 2007 vydala kongregace na základě praxe posledních 20 let precizně vypracované procesní právo pro diecézní část kanonizačního procesu.
