Brno/Boskovice: Po obdržení informace o úmrtí pana kardinála Tomáše Špidlíka brněnský biskup Vojtěch Cikrle uvedl: „Pana kardinála jsem nejdříve znal „jen podle hlasu“ z jeho promluv ve vatikánském rozhlase, až po pádu totality jsem měl možnost setkat se s ním osobně a poznat ho v širším spektru. Stále více jsem vnímal, k čemu může člověka formovat víra spojená s vědomostmi a pokorou. Byl nesmírně radostným člověkem, který kolem sebe šířil pokoj a přinášel naději. Vždy jsem považoval na čest, že brněnská diecéze dala světu takovou osobnost.“
Světově známý teolog, kardinál Tomáš Špidlík (1919-2010) se narodil v Boskovicích v brněnské diecézi, později studoval na Masarykově univerzitě v Brně. Do svého rodiště i jihomoravské metropole se vždy rád vracel, i když ne tak často, jak by si přál.
S nadhledem sobě vlastním jednou zavzpomínal i na svého křestního patrona, apoštola Tomáše: „Byl jsem jednou v Ortoně, držel jsem v ruce a mohl jsem políbit hlavu svého patrona, uloženou ve zvláštní schránce. Na rozdíl od jiného sv. Tomáše říkají mému patronovi „Tomáš nevěřící“. Nechtěl totiž uvěřit zprávě o zmrtvýchvstání, dokud Ježíše na vlastní oči neuvidí. Splnilo se mu to, ale byl i napomenut: „Nepochybuj a věř!... Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili“ (Jn 20,27-29). Bylo to řečeno i pro mne, protože jsem se pak stal profesorem teologie, a ta vyučuje to, co je dál, než dosáhneme lidskými očima, a přesto v to věříme. I dnes je mnoho lidí nevěřících. I oni opakují: „Nic nepřijmu než to, co na vlastní oči uvidím a vlastním rozumem poznám.“ Dáme jim za pravdu? Částečně ano, ale hned k tomu dodáme: „Abych něco uviděl, musím být ve světle. Křesťanská víra je právě to světlo, ve kterém jsme schopni všecko správně vidět.“ Bez pravé víry nemůže mít nikdo správný pohled na svět a na svůj život, na to, co dělá...“
Foto: Petr Chovanec
