Poslední dny postní doby mají název "Svatý týden". Jsou věnovány památce Ježíšova utrpení - to je však jen jeden pól velikonočního tajemství.
Celistvé poselství Velikonoc je obsaženo v tom, že Kristovo utrpení má svůj cíl v Ježíšově zmrtvýchvstání a ve vykoupení člověka.
"Květná neděle", která letos připadá na 9.4., je poslední postní nedělí, po níž začíná "Svatý týden".
Označení "květná" připomíná Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma před židovskými velikonočními svátky - paschou, kdy ho zástupy nadšeně vítaly a mávaly ratolestmi. Při bohoslužbách této neděle se poprvé čtou "pašije" (= texty evangelia, které popisují zatčení, odsouzení a umučení Ježíše Krista).
Dodnes je častým zvykem pašije zpívat či dramatizovat.
Velikonoční třídení (triduum)
Vrcholem a středem liturgie křesťanů je slavnost tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně. Toto třídení začíná večerní mší (po západu slunce) na Zelený čtvrtek a končí modlitbou večerních chval o velikonoční neděli. Slavnost Velikonoc je tak tvořena Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou a Nedělí zmrtvýchvstání. (Podle židovského počítání začínal nový den po západu slunce, proto jsou tyto dny skutečně
tři.)
Zelený čtvrtek (letos 13.4.)
Mší, která se slaví večer, si církev připomíná poslední večeři, při které Ježíš ustanovil památku na své utrpení a smrt. Jako výkupné za hříchy každého člověka obětoval Bohu Otci své tělo a svou krev pod způsobami chleba a vína a předal je apoštolům. Učinil to během židovské velikonoční hostiny (paschy), připomínající "egyptské události": vyvedení z otroctví v Egyptě do zaslíbené země a Boží ochranu před smrtí pro všechny, kdo své domovy označili krví obětovaného beránka.
Během mše se čtou texty o večeři před východem Izraelitů z Egypta a o ustanovení eucharistie. Obřad umývání nohou je připraven četbou textu Janova evangelia. Po mši se přenáší eucharistie do boční kaple a odhalí se oltáře.
Velký pátek (letos 14.4.)
Ježíš přijímá rozsudek smrti v den, kdy byli v Jeruzalémském chrámě obětováni velikonoční beránci. Stává se novým velikonočním beránkem, který svou smrtí zpečetil novou věčnou smlouvu mezi Bohem a lidmi, smlouvu o spáse každého člověka. V tento den se od pradávna neslaví mše, jen liturgická památka, která se skládá ze tří částí: bohoslužby slova, uctívání kříže a přijímání.
Těžištěm bohoslužby slova jsou pašije podle evangelisty Jana. Poukazují na Ježíše - beránka a ztotožňují jeho oběť na kříži s velikonoční obětí na odpuštění hříchů a vítězstvím nad smrtí. Kříž je zde zobrazen jako vítězné znamení vykoupení. Ježíšovo "dokonáno jest" na kříži je jeho triumfem. Nápis na Ježíšově kříži, napsaný hebrejsky, řecky a latinsky - v tehdejších jazycích, poukazuje na fakt, že Ježíš přináší spásu lidem všech národů.
Jedním z projevů účasti na Kristově utrpení za naše hříchy je velkopáteční půst.
Tento den není dnem smutku, ale připomínkou vítězného utrpení Kristova.
Bílá sobota (letos 15.4.)
Bílá sobota je připomínkou Ježíšova přebývání v hrobě a jeho sestoupení do podsvětí. Je to den modliteb, rozjímání a postu. Na Bílou sobotu církev neslaví mši.
Velikonoční noc
Velikonoční noc zvěstuje smrt a vzkříšení v jediném celku. Vyjadřuje velikonoční vítězství nad smrtí a "přechod" (pesach) z područí utrpení a smrti do života svobody a plnosti. Slavnost Veliké noci je odedávna nocí bdění, v níž křesťané očekávají zmrtvýchvstání Páně a slaví je.
Velikonoční vigilie (bohoslužba v předvečer svátku) byla od prvních křesťanských dob noční slavností a končila teprve společným stolováním za rozbřesku nového dne.
Oslava Velikonoční noci má tuto strukturu:
Neděle zmrtvýchvstání (letos 16.4.)
Mše této neděle má být co nejslavnostnější. Paškál (velikonoční svíce) - symbol Ježíše Krista, který přemohl hřích a smrt, má být viditelně umístěn v presbytáři (kněžišti).
