Organizátory obou symposií byly biskupské konference České republiky, Chorvatska, Rakouska a Maďarska, vlastní organizací bylo pověřeno Národní centrum pro rodinu v Brně, jako hlavní organizátor brněnského symposia, chorvatští pastoralisté, jako hlavní organizátoři záhřebského symposia, a Institut pro manželství a rodinu ve Vídni s Maďarským katolickým rodinným svazem jako spoluorganizátoři.
Zatímco
brněnské symposium se zabývalo především otázkami stárnutí populace, významu
rodiny, principy její podpory i hodnoty dítěte, v Záhřebu se pozornost
zaměřila na výzvy v pastoraci rodin. Pastorační úsilí církve, které je vždy
zaměřeno na pomoc k životu podle Evangelia, se snaží přizpůsobovat formy své
práce s rodinami podle změn životních podmínek rodin i podle vlivů, kterým
jsou rodiny vystaveny. Na brněnském symposiu se hovořilo o řadě současných
charakteristických společenských jevů jako jsou například komplikovanost
života, jeho vysoké tempo i často nepřiměřené nároky na osobní angažovanost
jednotlivce v profesi často na úkor jeho rodinného života. Oblast vztahů
mezi mužem a ženou se musí vypořádat s prudkým nárůstem vzdělanosti žen i s
tím souvisejícími změnami v náplni mužských a ženských rolí mezi manželi v
rodině. Tyto nové nároky na rodinu nemají být překážkou, ale mají sloužit
prohlubování vzájemných vztahů mezi manželi. V Záhřebu se hovořilo o
pastoraci, která chce vést rodiny k naplňování Božího Zjevení obsaženého v
učení církve a zároveň plně vnímat překážky, které se následování Krista
staví v současné době do cesty. Přednášející i diskutující v pracovních
skupinách konstatovali, že mnozí manželé již nechápou společný život jako
obdarování, ale považují jej za břemeno, které mnohdy nedokáží
unést.Výsledkem je zvyšující se rozvodovost i mezi katolíky, pokles počtu
dětí narozených v manželství (a tím i nárůst procentového podílu dětí
narozených mimo manželství) i stoupající počet těch, kteří žijí bez
uzavřeného manželství nebo žijí ve druhém manželství po civilním sňatku.
Závěrečné komuniké vyzývá k tomu, aby byla těm, kterým se z rozličných
důvodů svátostné manželství nevydařilo, poskytnuta veškerá pastorační pomoc
ve farnostech i v církví zřízených odborných centrech a aby tak mohli být
nově (přiměřeně vzniklé situaci) začleňováni do církve. Nemají se setkávat s
těmi, kdo by je pro jejich životní situaci odsuzovali, ale kdo by je
přijímali. Účastníci symposia také položili velký důraz na důležitost
přípravy na manželství, ke kterému by děti měly být přiměřeně věku
připravovány nejprve v rodině, potom i ve škole. Do bezprostřední přípravy
na manželství i doprovázení manželských párů a rodin jsou zapojovány
farnosti i nová církevní hnutí, zkušenější manželské páry i kněží. Profesor
Josip Grbac nabídl ve svém příspěvku alternativu k mnohde rozšířenému
názoru, že potíže způsobují vzrůstající nároky na kvalitu manželství, když
řekl, že „církev chce vést věřící k chápání svátosti manželství jako
svátosti spásy. V tomto pojetí se manželství může stát darem, jehož hloubku
manželé objevují celý život. Vlastním průvodcem na jejich cestě je sám
ukřižovaný a vzkříšený Ježíš.“
Symposia se zúčastnilo více než 200 účastníků ze zemí střední a jihovýchodní Evropy. Početnou delegaci z České republiky vedl biskup brněnský Vojtěch Cikrle a exarcha řeckokatolické církve Ladislav Hučko. Organizátoři obou symposií se dohodli, že budou i v budoucnu pokračovat v započaté spolupráci.
(Mgr. Ing. Marie Oujezdská, Národní centrum pro rodinu, Brno)
