Chtěl bych vás poprosit, abyste – a nejen v únoru – pamatovali ve svých modlitbách na nemocné a jejich víru, protože její ztrátou roste neschopnost vnímat spásný smysl bolesti i útěchu eschatologické naděje.
Nemocní bojují se zlem a jestli se nám podaří spojit jejich utrpení, samotu, opuštěnost a nepochopení s tím, co prožíval Ježíš, přijímají poslání, které může dát smysl a důležitost všemu, co prožívají. Nemocní potřebují společenství. Všechna trápení se zvládají lépe, když nejsme sami. My s nimi nemůžeme být stále, ale Pán Ježíš ano. My jim nemůžeme odpovědět na jejich otázku: Proč? Proč zrovna já? Ale můžeme jim poradit, co s tím mají dělat. Člověk sám od sebe nenachází smysl utrpení a smrti, ale když nás provází Pán Ježíš, může proměnit nemoc dokonce v pramen radosti a záruku vzkříšení.
Bratři, jak často svými bohorovnými odpověďmi na Proč? opakujeme s Jobovými přáteli jejich omyl, že každé utrpení je důsledkem provinění a jak často svou malou citlivostí vytváříme odstup mezi nemocným a Ježíšem, mužem plným bolesti a zkoušeným utrpením.
Těžko si "zvenku" dokážeme představit, s čím nemocní bojují, jak prožívají bolesti nejen těla, ale často ještě víc bolest duše.
Když chodím s růžencem po zahradě biskupství, procházím v duchu i odděleními nemocnic, na které vidím – nemocnicí na Žlutém kopci, U Milosrdných bratří, U svaté Anny – ale i těch, které jsou daleko, a prosím za nemocné (i zdravotníky), aby přijímali svoji účast na Kristově velikonočním tajemství jako vítězství nad zlem, utrpením a smrtí, protože je to náš úkol.
A ještě bych chtěl přidat jednu osobní zkušenost. Znal jsem kněze, který při návštěvách nemocné prosil, aby se modlili a přijímali těžkosti nemoci s úmyslem, aby se ve farnosti zrodila nová duchovní povolání. Mohu dosvědčit, že během několika let došly právě tyto modlitby hojného naplnění.
Bolest, nemoc, stáří jsou strašáky naší doby. Bratři, my zdraví i nemocní kněží, máme být svědky, a průvodci k poznání skutečnosti, že je možné spojit lidské strádání s utrpením našeho Pána Ježíše Krista – a radovat se z tohoto poslání. Protože tím plnohodnotně pracujeme na přemožení zla, tedy na vykoupení.
Prosím, vyřiďte (podle možnosti a vhodnosti) každému nemocnému můj pozdrav a poděkování za věrné a trpělivé nesení kříže nemoci, za modlitby a oběti. Dík za vše, čím pomáhají proměňovat náš svět v Boží království, a tak se stávají důležitými pro životy bližních.
Pamatuji na ně nejen každodenními modlitbami, ale často i mší svatou.
Vám i všem nemocným žehná
váš bratr Vojtěch
