V pátek 9. ledna 2015 v 91. letech zemřel P. Berard Jaroslav Hasil, OFM.
Rozloučíme se s ním v pátek 16. ledna 2015 v Brně - Soběšicích u sester klarisek v 9.30 hodin (modlitba za zemřelé) a při mši v 10.30 hodin v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Brně – Husovicích. Tělo zesnulého bude poté převezeno na hřbitov v Praze – Olšanech, kde bude ve 14.00 hodin uloženo do hrobu bratří františkánů.
Parte
P. Berard Hasil byl laskavým a láskyplným člověkem věrným odkazu svatého Františka, vyhledávaným brněnským zpovědníkem, za kterým jezdili lidé ze všech částí města. Při příležitosti jeho 90. narozenin mu v květnu 2013 brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělil medaili sv. Cyrila a Metoděje za obětavou kněžskou službu.
P. Berard Hasil, OFM, byl do Brně ustanoven k 1. září 1991. V knize Brněnská diecéze - historie a vzpomínky z roku 1997 na své moravské začátky vzpomíná s humorem a nadhledem:
"Jsem Pražák a dvacet sedm roků mi bylo Brno – abych rodáky neurazil – tvrzí. Moravu mi připomínali jen někteří lidé otázkou, zda z ní nepocházím, když prý mluvím tak spisovně.
Až v noci ze 4. na 5. září 1950 jsem Brnem poprvé projížděl na vojnu do Komárna.
Po měsíci jsem tudy zase bez možnosti zastavení cestoval do kasáren na Plzeňsku. Až potřetí jsem mohl v Brně pobýt. Strávil jsem zde půl dne jako bohoslovec na kněžském svěcení 29. června 1971. Tehdy jsem mohl vstoupit poprvé do brněnské katedrály! Pamatuji si jen, že otec biskup Karel Skoupý se zdál u oltáře na sedes maličký (ale když povstal, mluvil ohnivě jako sv. Pavel) a že novosvěcenci byli celí v červeném.
Po čtvrté jsem se dostal do Brna před Vánocemi roku 1984 na pohřeb spolužáka ze semináře Vladislava Huby. Pohřeb měl na Ústředním hřbitově, kam se šlo z kostela, kde byli dříve redemptoristé. Musel jsem se dost dlouho u nádraží vyptávat, kde to je, protože to nikdo nevěděl.
Po páté jsem byl z fary v severních Čechách poslán – nebo spíše dovezen – do Brna 27. srpna 1991. Od 1. září jsem byl ustanoven farářem v husovické farnosti. V jednom z dalších dnů jsem se mohl setkat i s otcem biskupem Vojtěchem. Znali jsme se ze semináře v Litoměřicích, a myslím, že jsme si oba vzpomněli na pašije o Květné neděli 7. dubna 1974, den po smrti otce kardinála Štěpána Trochty. Otec biskup, tehdy bohoslovec III . ročníku, zpíval Petra, Piláta, Jidáše a děvečku, a já, jako jáhen, Krista.
Od té doby žiji v Brně a brněnskou katedrálu mohu navštěvovat častěji – přitahuje! Petrov mi připadá jako zmenšené pražské Hradčany s chrámem sv. Víta. Bez hradu je v ní mnohem více ticha, a ulička u kanovnických domů je ještě zlatější než ta pražská! Prostě v Brně jsem doma a po těch pěti stále delších zastaveních v něm, si již hledám na hřbitovech místo, kdybych tady „dobrněl.“ To si Brno oddechne."
A takto ve stejnojmenné publikaci vzpomíná na P. Berarda Hasila paní Marie Krausová v úvaze nazvané "Milující tatínek":
"Když v roce 1991 přišel do naší husovické farnosti kněz z řádu františkánů Berard Jaroslav Hasil, stala se velká věc. Mnoho věřících, kteří řadu let hledali své místo v nejrůznějších brněnských farnostech, se začalo vracet „domů“. Měla jsem možnost několikrát s otcem Berardem mluvit a vždy mě napadalo, že hledím do tváře světce. Jeho laskavé oči nedokázaly na nikom vidět něco špatného. Svou nekonečnou obětavostí, věrnými modlitbami za farnost i přinášenými oběťmi nás dokázal spojit v rodinu, v níž se všichni můžeme cítit přijímáni. Před jeho zpovědnicí se vždy tvořily fronty a nejsem sama, kdo mohl přes otce Berarda opakovaně prožívat jistotu, že Bůh je náš chápavý a milující tatínek. "
