Právě před třiceti lety navštívila Brno - dnes už blahoslavená - Matka Tereza z Kalkaty (1910-1997). Dnes (10. listopadu 2014), právě v den tohoto výročí, mohou zájemci v Duchovním centru v Brně Lesné od 18.45 hodin zhlédnout audio-vizuální pásmo z první návštěvy Matky Terezy v naší zemi v roce 1984 a v autentickém záznamu si připomenout její vystoupení v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně u Jezuitů.
Brno: Matka Tereza přijela do Československa na pozvání kardinála Františka Tomáška a dne 10. listopadu 1984 nocovala v biskupské rezidenci na Petrově.
Přespala v pokoji, který až do své smrti obýval 12. brněnský biskup Mons. ThDr. Karel Skoupý (1886–1972). Řeholní sestry františkánky, které v té době na Petrově žily, dodnes vzpomínají na skromné vystupování Matky Terezy, která i ve studených listopadových dnech chodila jen v lehkých opánkách a přespala na zemi vedle připravené postele. Přítomnost Matky Terezy v této místnosti připomíná pamětní tabulka, kterou ztvárnil výtvarný umělec Jiří Šindler. V Brně navštívila Matka Tereza farnost sv. Jakuba a v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů pronesla projev, na který lidé dodnes vzpomínají.
V publikaci Brněnská diecéze: Historie a vzpomínky vzpomíná na brněnské setkání s Matkou Terezou paní Zdislava Čapková z Třebíče takto:
"Byla pracovní sobota – listopad 1984. Dopoledne za mnou přišla sousedka, že mám u ní telefon. Tenkrát ještě nebylo samozřejmé, aby mohl mít každý telefon, o mobilu se nám ani nezdálo. Manžel mi sdělil, že mu volala kamarádka, která byla ráno na mši svaté, kde otec Otmar Kaplan říkal, že večer by měla přijet do Brna Matka Tereza z Kalkaty. Zdálo se nám to nemožné, ale rozhodli jsme se, že se pojedeme podívat. Večer nebylo možné se do jezuitského kostela téměř dostat. Navíc jsme zjistili, že jsme přišli až na konec setkání, z Matky Terezy jsme zahlédli jenom kousek sárí. Byli jsme všichni zklamaní, i naše dcery, kterým tenkrát bylo sedm a devět let. Prosily, že by Matku Terezu chtěly moc vidět. Ale kde a jak? Matka Tereza plánovala druhý den ještě cestu k sestrám františkánkám do Lechovic a nocovat měla na Petrově. Rozhodli jsme se, že půjdeme ke katedrále a tam budeme čekat. Bylo velmi chladno, foukal studený vítr, prostě nevlídno. Chodili jsme okolo katedrály, pak jsme stáli v koutku a snažili se zahřívat. Byla nám zima, holky měly hlad, ale vzdát to nechtěly. Asi ve 22 hodin si nás všimly řádové sestry a co prý tam s těmi dětmi děláme. „Čekáme na Matku Terezu.“ Pozvaly nás do kaple, kde bylo vlídněji a asi za půl hodiny přišla Matka Tereza. Byla přesně taková, jak ji všichni známe z fotografií, malá drobná „babička“, na boso v sandálech a ve svetru. I když za celý den musela být velmi unavená, usmívala se, popovídala si s mým mužem, protože uměl anglicky, všem nám dala křížek na čelo, medailku a podepsala se nám. Holky držely v ruce čepici a hračku. Zeptala se, jestli to nechtějí poslat jejím dětem do Indie. A tak tyto věci putovaly do rukou Matky Terezy. Bohužel jsme neměli s sebou fotoaparát, což nás moc mrzelo, ale v nás tyto obrázky a vzpomínky zůstanou do smrti. Můj muž si je už odnesl s sebou na věčnost. Domů jsme tenkrát přijeli kolem půl jedné v noci. Naše děti nešly do té doby nikdy tak pozdě spát jako tenkrát..."
