V prohlášení se preferuje nenásilné řešení konfliktu, akt sebeobrany je však označen za pochopitelný. V textu se doslova praví: „V případě těžkého poškození života celé společnosti, a pokud navíc existuje reálné nebezpečí opakování takových činů, má společnost právo na sebeobranu i násilnými prostředky. Následkem takové sebeobrany může být i smrt člověka. Pachatelům zločinů je třeba zabránit v jejich dalším páchání.“
Jen když byly vyčerpány všechny neválečné prostředky pro vyřešení konfliktu, připouští katolické učení použití násilí pro legitimní obranu a uvádí podmínky pro oprávněnou obranu vojenskou mocí. Je třeba, aby škoda způsobená útočníkem národu nebo společenství národů byla jistá, trvalá a těžká. Aby se všechny jiné prostředky, jak tomu zabránit, ukázaly neproveditelné nebo neúčinné, a aby vyhlídky na úspěch byly odůvodněné. Použití zbraní nesmí vyvolat mnohem těžší zlo a zmatky lež zlo, které je třeba odstranit.
ČBK apeluje, aby při vojenských zásazích byly v nejvyšší možné míře chráněny životy nevinných lidí. Aby se vojenské akce nestaly zásahem proti islámu jako náboženství. Aby nebyl uplatňován nepřijatelný princip kolektivní viny. Jakmile budou splněny základní podmínky k zastavení vojenských operací, aby tak bylo neprodleně učiněno.
Biskupové zvou všechny lidi, kteří věří v Boha, aby se modlili za dar míru a pokoje. I kdyby byly vyčerpány všechny lidské prostředky k zastavení eskalace zla, Boží milosrdenství vyčerpáno není. Na tom stojí křesťanská naděje.
